Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
+ 37 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (42)44475.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 249/03
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelů S. B., a Mgr. V. B., obou zastoupených JUDr. M. K., advokátkou, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. března 2003, č. j. 32 Odo 678/2002 -190, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. března 2002, č. j. 29 Co 95/2002 -175, a usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 30. října 2001, sp. zn. 11 C 344/99 , za účasti Nejvyššího soudu ČR, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Benešově jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se včas a řádně podanou ústavní stížností domáhali zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Benešově. Krajským soudem v Praze bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Benešově, jímž bylo výrokem I. zastaveno soudní řízení o přiznání osvobození od soudního poplatku a výrokem II. bylo zastaveno vlastní řízení o žalobě pro zaplacení částky 298.416,35 Kč z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, že stěžovatelé v průběhu řízení již podali návrh na osvobození od soudních poplatků dne 6. září 1999, ale toto osvobození jim nebylo přiznáno. Protože stěžovatelé novou žádost o osvobození od soudních poplatků odůvodnili stejně jako předchozí, a soud zároveň neshledal v této nové žádosti žádné další skutečnosti, které by odůvodňovaly přiznání osvobození, řízení zastavil vzhledem k tomu, že o osvobození od soudního poplatku již bylo rozhodnuto dříve. Následné dovolání stěžovatelů bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR jako nepřípustné odmítnuto.
Stěžovatelé namítali, že se obecné soudy nevypořádaly s podanými žádostmi o osvobození od soudních poplatků a nezhodnotily náležitým způsobem veškeré předložené doklady (nezabývaly se zejména předloženým ekonomickým rozborem datovaným dnem 23. prosince 2003), čímž porušily čl. 36 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina "), který zakotvuje právo na spravedlivý proces. Poukázali na to, že ve stejné kauze, týkající se vymožení části oprávněné pohledávky stěžovatelů, jiný senát Krajského soudu v Praze v odvolacím řízení v usnesení, č. j. 20 Co 64/2001 -115, jasně konstatoval celkový stav věci a umožnil stěžovatelům domoci se svého práva. Je tedy zřejmé, že se nejednalo o bezúspěšné uplatňování práva.
Nejvyšší soud ČR jako účastník řízení odkázal na usnesení v dané věci s tím, že považuje toto rozhodnutí za správné.
Okresní soud v Benešově ve vyjádření účastníka uvedl, že dle jeho názoru bylo postupováno v souladu se zákonem a nedošlo k porušení čl. 36 Listin y. Pokud jde o důvody i právní hodnocení věci odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Krajský soud v Praze se nevyjádřil.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem z hlediska kompetencí daných mu Ústavo u ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listin y. Po posouzení věci z výše uvedených hledisek dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Na úvod je třeba konstatovat, že stěžovatelé podali několik dalších ústavních stížností, které se týkaly v podstatě totožných věcí (nesouhlas s rozhodnutím o nepřiznání osvobození od soudního poplatku), a které byly Ústavním soudem jako neopodstatněné odmítnuty (např. usnesení ze dne 26. září 2003,
sp. zn. IV. ÚS 250/03
, usnesení ze dne 1. října 2003,
sp. zn. IV. ÚS 249/03
, usnesení ze dne 14. ledna 2004,
sp. zn. III. ÚS 228/03
). Ústavní soud nemá ani v tomto případě, poté co se seznámil se spisem, který si vyžádal od Okresního soudu v Benešově, důvod se od závěrů obsažených ve svých předchozích rozhodnutí odchýlit.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti, která ostatně postrádala podrobnější ústavněprávní argumentaci, nesouhlasili s tím, že bylo zastaveno občanské soudní řízení, protože nezaplatili soudní poplatek a osvobození od jeho zaplacení jim nebylo přiznáno. Namítali, že soudy dostatečně nezhodnotily veškeré předložené doklady a majetkové poměry stěžovatelů. Pokud jde o nesouhlas stěžovatelů s hodnocením jejich majetkových poměrů při aplikaci ustanovení § 138 občanského soudního řádu , odkazuje Ústavní soud na svou konstantní judikaturu (např. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 271/2000
), dle které rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů a s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústav y ČR) Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl. Přiznané osvobození od soudního poplatku navíc může být kdykoliv za řízení, případně i se zpětnou účinností, odejmuto, pokud se prokáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují nebo neodůvodňovaly. Ze spisu nebyly zjištěny ani žádné další skutečnosti, které by mohly znamenat porušení ústavně zaručených lidských práv a odůvodňovaly tak podání ústavní stížnosti.
Pokud jde o námitku, že jiný senát téhož krajského soudu rozhodl v obdobné věci odlišně, Ústavní soud uvádí, že jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti mu sledování a vyhodnocování pravomocných rozhodnutí obecných soudů a zaujímání stanovisek za účelem jednotného rozhodování nepřísluší, neboť toto je dle zák. č. 6/2002 Sb. (dle předchozí právní úpravy § 28 zák. č. 335/1991 Sb. ) svěřeno Nejvyššímu soudu ČR.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti, Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 2. prosince 2004
JUDr. Dagmar Lastovecká, v. r.
předsedkyně senátu