Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2702/12

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti K. M., zastoupeného JUDr. Milanem Gabrišem advokátem, AK se sídlem v Havířově - město, Městská sportovní hala, Astronautů 859, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012 č. j. -907, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2011 č. j. -873 a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 11. 6. 2010 č. j. -823 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem předaným k poštovní přepravě dne 13. 7. 2012 a doplněným dne 3. 8. 2012 se K. M. (dále jen "žalobce" nebo "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o zaplacení náhrady škody v částce 10 616 236,30 Kč a nemajetkové újmy ve výši 8 000 000 Kč, podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, vedeném Okresním soudem ve Vsetíně (dále jen " ") pod sp. zn. , a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 11. 6. 2010 zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 10 616 236,30 Kč s příslušenstvím z částky 6 816 236,30 Kč, jako náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 8 000 000 Kč s příslušenstvím z částky 1 583 763 Kč, jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci nesprávným úředním postupem (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.).

Dne 26. 1. 2011 Krajský soud v Ostravě rozsudek nalézacího soudu potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Dne 16. 5. 2012 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení.

V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že dne 29. 4. 2011 podal k žalobu pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení s tvrzením, že senát 11 Co odvolacího soudu dne 26. 1. 2011 nebyl správně obsazen při projednávání a rozhodování o jeho odvolání proti rozsudku nalézacího soudu ze dne 11. 6. 2010 č. j. -873. Žaloba je vedena pod sp. zn. ; z přiložené kopie předvolání vyplývalo, že jednání o žalobě pro zmatečnost bylo nařízeno na 17. 9. 2012 ve 12:30 hod.

III.

V různých částech ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva garantovaná a a 2 d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a vyjádřil názor, že obecné soudy se "nevypořádaly s právně relevantními námitkami, které stěžovatel uplatnil v řízení," což ve svých důsledcích zasáhlo garantované právo na spravedlivý proces dle y. Odvolací soud porušil právo na zákonného soudce dle Listin, s čímž se nevypořádal ani dovolací soud, který nepřihlédl k vadám odvolacího řízení. stěžovatel vytkl, že jeho rozsudek je nepřezkoumatelný, nesrozumitelný a nemá náležitosti ustanovení ; rozhodnutí o neprovedených důkazech nebylo dostatečně odůvodněno; tyto nedostatky nenapravil ani odvolací soud. Dovolací soud nepřihlédl k námitkám stěžovatele proti závěrům odvolacího soudu o absenci příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem žalované a vznikem škody.

IV.

Ústavní soud shledal v části směřující proti rozhodnutím nalézacího a odvolacího soudu ústavní stížnost nepřípustnou z následujících důvodů.

Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty.

Jednou z podmínek věcného projednání ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení přitom nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky; stěžovatelé jsou tedy povinni vyčerpat oba druhy procesních prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena, a mimořádného opravného prostředku schopného odmítnutí z důvodů závisejících na uvážení rozhodujícího orgánu ve smyslu věta za středníkem citovaného zákona.

Podle ustanovení "[ž]alobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí ... odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže soud byl nesprávně obsazen ... ." Zmatečností podle citovaného ustanovení je mj. také to, že věc projednal a rozhodl jiný senát nebo samosoudce, než stanovil rozvrh práce příslušného soudu.

Pokud stěžovatel svého práva podat tento opravný prostředek využil, je nezbytné jím podanou žalobu pro zmatečnost považovat za poslední procesní prostředek, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost stěžovatele směřující proti rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu byla podána předčasně; jedná se tudíž v této části o návrh nepřípustný podle ustanovení ve spojení s ustanovením .

Současné podávání žaloby pro zmatečnost a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci.

V části směřující proti rozhodnutí dovolacího soudu byla ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou. Podstatou této části ústavní stížnosti byl nesouhlas se způsobem, jakým dovolací soud odůvodnil nepřípustnost dovolání, zejména s jeho závěrem, že otázka existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody je otázkou skutkovou, která nemůže být předmětem dovolacího přezkumu, stejně (až na výjimky, k nimž ovšem ve věci stěžovatele nebyl důvod) jako nemohou být předmětem dovolacího přezkumu tvrzené vady řízení spočívající v nesprávném obsazení soudu a nepřezkoumatelnosti rozsudku. Posouzení těchto otázek bylo výlučnou záležitostí dovolacího soudu, mělo podklad v procesním předpisu ) a v hodnocení přípustnosti dovolání nevykazovalo znaky libovůle.

Odmítnutí ústavní stížnosti ve vztahu k naříkanému rozhodnutí Nejvyššího soudu pro zjevnou neopodstatněnost a ve vztahu k rozhodnutím nalézacího a odvolacího soudu pro nepřípustnost nepředstavuje pro stěžovatele v budoucnu nepřekonatelnou překážku pro přezkum ústavnosti rozsudků shora uvedených či rozhodnutí nově soudy učiněných. Byla-li by zamítnuta jeho žaloba pro zmatečnost anebo bylo-li by v případě vyhovění této žalobě v dalším řízení postupováno tak, že by stěžovatel považoval za nezbytné domáhat se ochrany jemu ústavním pořádkem zaručených práv, bude se moci - přirozeně za splnění všech požadavků pro podání ústavní stížnosti kladených - znovu na Ústavní soud obrátit.

Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, předložený návrh odmítl zčásti podle a zčásti podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu