Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2452/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti Bc. B. M., zastoupené Mgr. Pavlem Hubálkem, advokátem, AK se sídlem Pod Višňovkou 1661, 140 00 Praha 4, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 3. 2012 č. j. -88, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v d (dále jen " ") domáhala zrušení shora označeného rozsudku vydaného v řízení o zaplacení 7 500 Kč.

Z napadeného rozsudku připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že Obvodní soud pro Prahu 7 zamítl žalobu s žalobním návrhem, aby žalovaný advokát JUDr. I. K., Csc., byl povinen zaplatit stěžovatelce částku 7 500 Kč. Soud vyšel ze smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené mezi stěžovatelkou a žalovaným, podle které byla sjednána časová hodinová odměna 2 500 Kč za každou dokončenou hodinu, a zohlednil, že žalovaný pro přípravu trestního oznámení analyzoval pořízenou fotodokumentaci a postupně dodávané y, zabýval se stanovením vhodné interpretační verze, připravoval se na získání dalších informací, vyhodnocoval informace od dcery mandantky a pokoušel se o kontakt s JUDr. F. S ohledem na zjištěné považoval Obvodní soud pro Prahu 7 rozsah tří hodin na přípravu trestního oznámení vyúčtovaný žalovaným stěžovatelce za adekvátní.

V ústavní stížnosti stěžovatelka zdůraznila, že po žalovaném požadovala urychlené podání trestního oznámení na označené osoby. Žalovaný však trestní oznámení nepodal, a proto plnou moc k zastupování po dvou měsících odvolala. S vyúčtováním přípravy v rozsahu tří hodin stěžovatelka nesouhlasila, neboť je přesvědčena, že nemůže platit za něco, co žalovaný nevykonal; obecnému soudu vytkla, že k jejím argumentům nepřihlédl a rozhodl v její neprospěch.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci ověřil, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložila oprávněná a advokátem zastoupená stěžovatelka; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný.

Po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky dospěl Ústavní soud k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

V projednávané věci bylo napadeno rozhodnutí vydané v tzv. bagatelní věci (srov. Ústavní soud považuje za vhodné připomenout, že v řadě svých rozhodnutí dal zřetelně najevo, že jednostupňové soudnictví o těchto věcech nevybočuje z ústavních mezí a že i hodnotové omezení přípustnosti opravného prostředku nepředstavuje denegationem iustitiae, nýbrž jde o promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti takových sporů do výkladu základních práv, resp. do jejich hranic (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 18. 6. 2001, U 22/22 SbNU 387, usnesení ze dne 30. 9. 2002,

sp. zn.

ze dne 36. 3. 2009, či

sp. zn.

ze dne 7. 10. 2009 a další, dostupná stejně jako řada dále citovaných rozhodnutí v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz). Ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o bagatelní částce proto Ústavní soud odmítal z důvodu jejich zanedbatelnosti, resp. zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, které není již z kvalitativního hlediska obecně schopno založit porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 8. 1998).

Těmto východiskům korespondoval i názor, že při vyloučení přezkumu takových rozhodnutí ve druhé instanci obecného soudu by bylo nelogické připustit automatický posun jejich přezkumu do roviny soudnictví ústavního; Ústavní soud připustil, že úspěšné uplatnění ústavní stížnosti, jež nevychází z ničeho jiného než z tvrzení, že bylo porušeno ústavně garantované právo na spravedlivý proces, resp. soudní ochranu ( y), předpokládá splnění vskutku přísně kladených podmínek; opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu zpravidla jen v případech extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 6. 2008 a další rozhodnutí v něm citovaná). O tom, že taková byť výjimečná situace může nastat, svědčí nálezy, kterými Ústavní soud věc meritorně pojednal (např. nález

sp. zn.

ze dne 10. 10. 2002, N 127/28 SbNU 95, nález

sp. zn.

ze dne 6. 11. 2003, N 128/31 SbNU 149, nález

sp. zn.

ze dne 17. 3. 2009, N 59/52 SbNU 583, nález

sp. zn.

ze dne 6. 1. 2009, N 1/52 SbNU 3, nález

sp. zn.

ze dne 6. 9. 2010, N 184/58 SbNU 613).

V projednávané věci však pochybení signalizující extrémní vybočení obecného soudu ze standardů pro postup při zjišťování skutkového stavu či v právním hodnocení Ústavní soud neshledal. Skutková polemika stěžovatelky nebyla způsobilá sama o sobě založit dotčení ústavních práv, neboť přehodnocovat obecnými soudy provedené myšlenkové operace upínající se k dokazování ve smyslu činění odlišných skutkových závěrů s odkazem na přisouzení jiné váhy tomu či onomu provedenému důkazu, jakož i hodnocení celkové důkazní situace Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší. Ve své rozhodovací praxi Ústavní soud identifikoval, která pochybení v procesu dokazování a zjišťování skutkového stavu mohou mít ústavně právní relevanci (případy důkazů neprávem opomenutých, případy důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a případy svévolného hodnocení důkazů provedených bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu), ty však, jak shora uvedeno, v postupu Obvodní soudu pro Prahu 7 nezaznamenal a stěžovatelka je ostatně ani netvrdila.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 3. září 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu