Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2651/12

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky S-pin Praha, s. r. o., se sídlem U Měšťanského pivovaru 934/4, 170 00 Praha 7, zastoupené Mgr. Radkem Matoulkem, advokátem se sídlem Velké nám. 147, 500 03 Hradec Králové, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2012 č. j. -202 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. září 2011 č. j. -157, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. září 2011 č. j. -157 bylo, na základě žaloby podané žalobkyní vůči žalovaným [stěžovatelka byla v řízení označena jako žalovaná 2)], určeno, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí blíže specifikovaných ve výroku I, a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

3. K odvolání všech účastníků řízení bylo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2012 č. j. -202 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení práv na spravedlivý proces a soudní ochranu zakotvených v , a d (dále jen " ") a , a y, jakož i zásah do práva na ochranu vlastnictví podle y. Uvedených pochybení se měly obecné soudy dopustit zejména tím, že nezohlednily námitky stěžovatelky obsažené v jejích vyjádřeních a podáních. Stěžovatelka v ústavní stížnosti dále mj. uvádí, že obě rozhodnutí bude rovněž napadat ze stejných důvodů dovoláním.

5. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti ústavní stížnosti. Jen v případě, že návrh splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jím může zabývat také věcně. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Z materiální dimenze tohoto principu plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti, tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Pokud právní předpis stanoví, že v určité procesní situaci je příslušný k rozhodování o právech jednotlivce konkrétní orgán veřejné moci (Nejvyšší soud), bylo by zásahem do jeho pravomoci a porušením principu dělby moci, pokud by jiný orgán (Ústavní soud) o těchto právech rozhodoval, aniž by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho pravomoci.

6. Ústavní stížnost lze tedy podat pouze tehdy, když byly před jejím podáním vyčerpány všechny prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Takovým prostředkem se podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. V opačném případě je třeba ústavní stížnost posoudit jako nepřípustnou podle (

sp. zn.

, U 12/37 SbNU 747). Podle dále platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

7. K tomu je konečně možné dodat, že i dovolání v civilním řízení je efektivním prostředkem nápravy porušení základních práv a svobod, a proto každý důvod k podání ústavní stížnosti je zároveň důvodem k dovolání. To je dáno tím, že základní práva a svobody jsou dle y pod ochranou soudní moci jako celku (

sp. zn.

, N 42/32 SbNU 405;

sp. zn.

, N 117/41 SbNU 469;

sp. zn.

, N 78/45 SbNU 203; , N 100/37 SbNU 355; aj.).

8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti sama uvádí, že podala souběžně s ústavní stížností dovolání. Dovolání přitom podává ze stejných důvodů jako ústavní stížnost. Ústavní soud z databáze Ministerstva spravedlnosti (http://infosoud.justice.cz/), jakož i dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 7, tuto skutečnost ověřil.

9. Posledním prostředkem k ochraně práva je zde tedy v důsledku volby procesního postupu stěžovatelky podané dovolání, které je přípustné podle (přípustnost dovolání závisí na uvážení dovolacího soudu), a proto stěžovatelce náleží i dobrodiní stanovené v . Lhůta k eventuálnímu podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu, a rovněž proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů, začne stěžovatelce běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by prodlužoval své řízení a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k němuž však není důvod. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze předjímat a podání ústavní stížnosti je předčasné. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatelku nepoškozuje, protože pokud by její dovolání neuspělo, bude moci popř. zpracovat svou novou ústavní stížnost tak, aby zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení.

10. Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 4. září 2012

Jiří Nykodým v. r.

soudce zpravodaj