Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3220/12

Ústavní soud rozhodl dne 5. září 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele F. H., zastoupeného Mgr. Lumírem Kapiasem, advokátem se sídlem 30. dubna 3128/2A, 702 00 Ostrava 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2012 č. j. -80, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. října 2011 č. j. -9586 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. dubna 2011 č. j. -9221, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestní věci. Tvrdil, že obecné soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v , , , , 3 d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Dle odůvodnění návrhu mělo se tak stát tím, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy a u některých i jejich procesní použitelnost. To jednak ve vztahu k blíže označeným domovním prohlídkám a prohlídkám jiných prostor, k identifikaci daktyloskopické stopy, k identifikaci drogy a manipulaci s balíčkem, který ji měl obsahovat, a jednak potom ve vztahu k výpovědi svědka S. A. Pro tyto v návrhu blíže rozvedené důvody se stěžovatel posléze domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Pokud se týče výhrad stěžovatele vztahujících se k provádění dokazování a hodnocení provedených důkazů, Ústavní soud není z důvodů daných mezemi ústavněprávního přezkumu oprávněn přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů; nadto aniž by je sám při respektování zásad ústnosti a bezprostřednosti (resp. kontradiktornosti) provedl. Do těchto myšlenkových operací, resp. jejich konečného výsledku v podobě od nich odvislého konkrétního rozhodnutí ingeruje pouze potud, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

,

,

,

a další; dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz); toto se ovšem z odůvodnění napadených rozhodnutí nepodává. Lze dodat, že obecné soudy též v nezbytném rozsahu vyložily, proč nevyhověly důkazním návrhům stěžovatele, případně jak provedené důkazy hodnotily (srov. nálezy

sp. zn.

,

,

,

).

Ani výtky stran pochybností o procesní (ne)použitelnosti stěžovatelem kritizovaných důkazních prostředků neshledal Ústavní soud opodstatněnými, když i v tomto rozsahu se s námitkami stěžovatele obecné soudy dostatečně vypořádaly.

Vlastní rozhodovací důvody, kterými na jeho (v ústavní stížnosti opětovně opakované) námitky náležitě v odůvodnění napadených rozhodnutí reagují, přitom ve svých výhradách stěžovatel jakkoli nekonfrontuje. Obsah odůvodnění Nejvyššího soudu potom výslovně nezpochybňuje ani v obecné rovině. Při respektování skutečnosti, že Ústavní soud coby soudní orgán ochrany ústavnosti není další odvolací instancí v systému obecných soudů [ , písm. d) y ČR, , , y ČR], postačí za této situace shrnout, že úvahy nalézacího a odvolacího soudu se zakládají na racionální argumentaci a jsou, obdobně jako souvztažné kontextuální hodnocení celkové důkazní situace, reflexí kautely nezávislého soudního rozhodování vyjádřené v y ČR. Totéž přiměřeně dopadá i na odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu.

Vycházeje z tohoto posouzení stížnostních námitek navrhovatele, Ústavní soud stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. září 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu