Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1453/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Pavla Hollandera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky Home Credit, a.s., se sídlem Moravské náměstí 249/8, 602 00 Brno, IČ: 26978636, zastoupené JUDr. Vladimírem Bulinským, advokátem se sídlem tř. Kpt. Jaroše 13, 602 00 Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2011, č. j. -7, a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2010, č. j. -2, a o návrhu na zrušení ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Návrh na zrušení ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka ústavní stížností navrhla zrušení v záhlaví uvedených usnesení Vrchního soudu v Praze, Krajského soudu v Ústí nad Labem a současně i zrušení ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh splňuje formální předpoklady k jeho projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zejména zda jsou splněny podmínky jeho přípustnosti.

Podle , ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Zmíněnými procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se potom ve smyslu citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky, s výjimkou výše uvedenou, a dále vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ústavní soud z obsahu ústavní stížnosti zjistil, že stěžovatelka současně podala k Nejvyššímu soudu proti označenému usnesení Vrchního soudu v Praze dovolání, které je (jak Ústavní soud dotazem ověřil) vedeno pod sp. zn. a nebylo o něm dosud rozhodnuto.

Judikatura Ústavního soudu se ustálila na názoru, že současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci (srov. např. usnesení

sp. zn.

; obdobně usnesení

sp. zn.

, kterým byla jako nepřípustná odmítnuta ústavní stížnost podaná souběžně s dovoláním).

Pokud tedy stěžovatelka svého práva podat mimořádný opravný prostředek využila, je nezbytné jí podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, které zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně; jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení ve spojení s ustanovením . Důvod k aplikaci ustanovení cit. zákona, jehož se stěžovatelka dovolává, shledán nebyl.

Za tohoto stavu, aniž by se zabýval meritem věci, Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost jako návrh nepřípustný [ ] odmítl.

S ústavní stížností (akcesoricky) spojený návrh na zrušení výše uvedeného ustanovení právního předpisu Ústavní soud odmítl podle ustanovení ve spojení s ustanovením .

Ústavní soud připomíná, že stejně rozhodl v obdobné stěžovatelčině věci (srov. usnesení

sp. zn.

); je proto zřejmé, že stejně jako v této věci odmítnutí ústavní stížnosti v souzené věci nemůže představovat denegatio iustitiae, či tvořit jakoukoliv překážku budoucího postupu stěžovatelky u obecných soudů. Stěžovatelce posléze svědčí nejen oprávnění napadnout ústavní stížností rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání a rozhodnutí předchozí, nýbrž též zachování lhůty (k podání ústavní stížnosti) podle ust. .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2012

Vojen Güttler, v. r.

předseda senátu