Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1841/11

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické, ve věci V. C., právně zastoupené advokátem Mgr. Ladislavem Hájkem, Na Příkopě 6, Praha, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 22. 6. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu. Své podání spojila stěžovatelka s návrhem na přiznání nákladů řízení dle ustanovení .

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatelka je účastnicí soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , v jehož rámci se v souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), domáhala přikázání dané věci Obvodnímu soudu pro Prahu 7, a to z důvodu vhodnosti. Důvod vhodnosti přitom spatřuje stěžovatelka především ve svém zdravotním stavu, který jí neumožňuje osobně se účastnit soudních jednání v Brně. Dalším důvodem, který měl dle náhledu stěžovatelky vzít Nejvyšší soud v úvahu při posuzování jejího návrhu, je její finanční situace, neboť její starobní důchod činí 10.584,- Kč. Nejvyšší soud se podle stěžovatelky jejím návrhem řádně nezabýval a důvod pro odepření přikázání věci obvodnímu soudu zdůvodnil nedostatečně.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již několikrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán.

Podle článku 36 odst. 1d, jehož porušení stěžovatel mimo jiné namítá, se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov.

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však v řízení zjištěno nebylo a k porušení d ze strany soudu tak nedošlo.

Z ustanovení plyne, že "Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti." Z uvedeného plyne, že přikázání věci jinému soudu je v konkrétním případě vždy na posouzení soudu, v tomto případě soudu nejvyššího. Dle náhledu Ústavního soudu nelze uvedené ustanovení vykládat tak, že v případě splnění, ať již zákonných či judikaturou daných předpokladů pro přikázání věci jinému soudu, ke změně místní příslušnosti dojít musí. Důvodem je zde především ta skutečnost, že se nejedná o ustanovení nárokové. Výše uvedené však neznamená, že by ve věci rozhodující soudy mohly na zásady spravedlivého procesu zcela rezignovat a ponechat své rozhodnutí bez odůvodnění. To se však v předmětném případě nestalo. Nejvyšší soud zvážil stěžovatelkou předložené argumenty, ovšem nepovažoval je za natolik intenzivní či zásadní, aby bylo možno zákonnému soudci věc odejmout.

Jelikož byla předmětná ústavní stížnost odmítnuta, nebylo lze stěžovatelce přiznat náhradu nákladů řízení ve smyslu ustanovení .

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud předmětný návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. srpna 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu