Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2816/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudkyně zpravodajky Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO, s. r. o., se sídlem v Mariánských Lázních, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou Advokátní kanceláře se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábř. 39/51, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. května 2012 č. j. -33, v řízení o zaplacení částky 1 008,- Kč s příslušenstvím, za účasti Okresního soudu v Ostravě jako účastníka řízení a T. M. jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces a práva na soudní ochranu, zaručených d (dále jen " ") a y, a y zrušení výroku II. shora označeného rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě.

2. Jak se podává z ústavní stížnosti a připojených příloh, stěžovatelka se žalobou domáhala po vedlejším účastníku zaplacení částky 1 008,- Kč s příslušenstvím jakožto částky představující jízdné a přirážku k němu. Důvodem podání žaloby byla skutečnost, že vedlejší účastník cestoval dne 12. 8. 2005 dopravním prostředkem Dopravního podniku Ostrava, a. s., přičemž se na výzvu oprávněného zaměstnance Dopravního podniku Ostrava, a. s. neprokázal platným jízdním dokladem. Na základě toho mu bylo uloženo zaplatit jízdné ve výši 8,- Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000,- Kč v souladu se smluvními přepravními podmínkami Dopravního podniku Ostrava, a. s. Vedlejší účastník tuto svou pohledávku uznal co do důvodu i výše v Dohodě s cestujícím č. E 387844, což stvrdil svým podpisem. Předmětná pohledávka byla Dopravním podnikem Ostrava, a. s. postoupena smlouvou ze dne 14. 11. 2008 na společnost FREEDOM Investment, s. r. o. a následně na žalobce, tedy stěžovatele, smlouvou ze dne 27. 11. 2008. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. května 2012 č. j. -33 žalobě stěžovatelky vyhověl (výrok I), současně však žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). K nákladovému výroku okresní soud uvedl, že z počítačového systému soudu bylo zjištěno, že pod sp. zn. probíhalo u daného soudu další řízení mezi totožnými účastníky, jehož předmětem byly nároky stěžovatelky na úhradu jízdného a přirážky k němu z titulu jízdy vedlejšího účastníka v dopravním prostředku Dopravního podniku Ostrava, a. s., jež stěžovatelka nabyla a svou aktivní legitimaci v řízení odůvodnila totožnými smlouvami o postoupení pohledávek. Vedlejší účastník byl v řízeních zavázán mimo úhrady dluhu s příslušenstvím dále k úhradě nákladů řízení v částce 3 420,- Kč představující zaplacený soudní poplatek a náklady právního zastoupení. Stěžovatelce tak nic nebránilo, aby své nároky vůči vedlejšímu účastníku uplatnila u soudu jednou žalobou. Výrok o náhradě nákladů řízení je podle okresního soudu odůvodněn ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kdy za dané situace nutno dovodit, že náklady, které stěžovatelce vznikly v daném řízení, nejsou účelně vynaložené, proto není možné náhradu stěžovatelce uznat.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti obsáhle oponuje závěrům soudu, který jí jako procesně úspěšnému účastníku řízení nepřiznal náhradu jejích nákladů, a to ani zčásti. Namítá, že soud své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil a nepostupoval ani dle svého diskrečního oprávnění ve smyslu či Stěžovatelka měla ve věci plný úspěch a důvodně očekávala přiznání přiměřené a právními předpisy stanovené náhrady nákladů řízení. Postup okresního soudu považuje za svévolný, v rozporu s principem právní jistoty a předvídatelnosti a vybočující z mezí ústavnosti. Navíc dle jejího názoru není na soudu, aby hodnotil, zda vynaložení nákladů na právní pomoc bylo pro stěžovatelku účelné či nikoliv. Na podporu své argumentace stěžovatelka odkazuje rovněž na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

,

,

,

,

a

a na , kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. Závěrem pak stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že jí nebyl poskytnut prostor, aby se v řízení před okresním soudem mohla ke způsobu zamýšlené aplikace vyjádřit. S ohledem na shora uvedené stěžovatelka v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě ve výroku II. zrušil.

II.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Čtvrtý senát Ústavního soudu se již v minulosti po skutkové i právní stránce obdobnou argumentací stěžovatelky zabýval, a to v usneseních

sp. zn.

ze dne 25. 4. 2012,

sp. zn.

ze dne 16. 5. 2012,

sp. zn.

ze dne 20. 6. 2012 a dalších (všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž shledal, že závěr okresního soudu vedoucí k nepřiznání uplatněných nákladů řízení, jakož i postup, jímž okresní soud k tomuto závěru dospěl, je z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný. Od tohoto hodnocení neměl Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci, proto na citovaná rozhodnutí pro stručnost v plném rozsahu odkazuje. Na věci nic nemění ani nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 29. 3. 2012 (dostupný na http://nalus.usoud.cz), neboť jak již Ústavní soud zdůraznil např. v usnesení

sp. zn.

ze dne 23. 5. 2012 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), v nálezu nabídnutá eventualita hodnocení náhradově nákladových rozsudečných výroků ve věcech tzv. "formulářových žalob" je toliko jednou z více ústavně akceptovatelných možností. Ústavní soud dále odkazuje na svůj poslední zamítavý nález ze dne 25. 7. 2012

sp. zn.

(dostupný na http://nalus.usoud.cz), ve kterém Ústavní soud vyslovuje obsažně své závěry k obdobné argumentaci stěžovatelky uvedené v její dříve podané ústavní stížnosti.

6. Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. srpna 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu