Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1101/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické v právní věci stěžovatelky GRATO spol. s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Janáčkovo nábř. 39/51, Praha 5, o ústavní stížnosti proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. -30 ze dne 17. 1. 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 23. 3. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě (dále jen " ").

Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že rozsudkem okresního soudu č. j. -30 ze dne 17. 1. 2012 bylo vyhověno žalobě stěžovatelky, právní nástupkyně společnosti FREEDOM Investment, s. r. o., a Dopravního podniku Ostrava, a. s., proti V. B. (dále jen "vedlejší účastník"), o zaplacení částky 1.008,- Kč s příslušenstvím, představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu (výrok I.). Přestože byla stěžovatelka zcela úspěšná, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), neboť tyto náklady nebyly stěžovatelkou vynaloženy účelně. v této souvislosti konstatoval, že stěžovatelka nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 11. 2008, uzavřené mezi ní a společností FREEDOM Investment, s. r. o., soubor pohledávek, které vznikly Dopravnímu podniku Ostrava, a. s., v období od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2005, přičemž se vždy jednalo o jízdné a přirážku k jízdnému. Veškeré případy byly skutkově obdobné, tzn. s cestujícím byla uzavřena dohoda, v níž uznal svůj závazek co do důvodu i výše. Stěžovatelka podala na základě uvedené smlouvy o postoupení pohledávek proti vedlejšímu účastníkovi celkem 21 žalob, přičemž třem z nich již bylo vyhověno a stěžovatelce byla přiznána plná náhrada nákladů řízení ve výši 8 220 Kč. uvedl, že mu není známa žádná překážka, pro niž by stěžovatelka nemohla za situace, kdy se jednotlivé skutky lišily pouze číslem sjednané dohody, datem jízdy bez dokladu a číslem využitého dopravního spoje, žalovat všechny pohledávky vůči vedlejšímu účastníku jednou žalobou. Pokud by tak stěžovatelka učinila, náklady nyní vynaložené by jí nevznikly. Za těchto okolností nepovažoval náklady stěžovatelky za účelně vynaložené a vzhledem k tomu, že tato již v předchozích řízeních obdržela plnou náhradu nákladů řízení, jí již právo na náhradu dalších nákladů řízení nepřiznal.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že aplikoval ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zjevně nespravedlivě, jelikož nebylo v jejích možnostech žalovat "obě pohledávky" najednou. Při správě 10 000 pohledávek vůči černým pasažérům, které vznikají a jsou žalovány postupně, nelze rozumně očekávat, že stěžovatelka bude vyčkávat, zda některé osobě nevzniklo více pohledávek. Stěžovatelka důvodně předpokládala, že při jejím úspěchu ve sporu jí bude náhrada nákladů řízení přiznána, a to minimálně pokud jde o soudní poplatek ve výši 300 Kč. Skutečnost, že stěžovatelce byla přiznána náhrada nákladů v jiném řízení, nemůže být důvodem pro posouzení nynějších nákladů jako neúčelně vynaložených. Postup okresního soudu vedoucí k nepřiznání náhrady nákladů řízení označila stěžovatelka za rozporný s d, přičemž na podporu své argumentace odkázala na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

,

,

a

. Závěrem stěžovatelka podotkla, že její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces bylo porušeno rovněž tím, že jí nebyl poskytnut prostor, aby se v řízení před mohla ke způsobu zamýšlené aplikace vyjádřit. Ze všech těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud výrok II. rozsudku okresního soudu č. j. -30 ze dne 17. 1. 2012 svým nálezem zrušil.

II.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí.

Čtvrtý senát Ústavního soudu se již v minulosti po skutkové i právní stránce zcela totožnou argumentací stěžovatelky zabýval, a to v usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 4. 2012 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž shledal, že závěr okresního soudu vedoucí k nepřiznání uplatněných nákladů řízení, jakož i postup, jímž k tomuto závěru dospěl, je z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný. Od tohoto hodnocení neměl Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci, proto na citované rozhodnutí pro stručnost v plném rozsahu odkazuje.

Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle .

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. dubna 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu