Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1770/12

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 12. června 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele ROKOSPOL, a. s., IČ 25521446, se sídlem Praha 1, Krakovská 1346/15, zastoupeného Mgr. Ivanou Mičkeovou, advokátkou se sídlem Praha 6, Eliášova 792/29, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2012 č. j. -168, rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2010 č. j. -145 a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. srpna 2009 č. j. -119, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v , a d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v y. Uvedl, že soud I. stupně zamítl jeho žalobu na splnění povinnosti žalované ze smlouvy o dílo, Vrchní soud v Praze rozsudek potvrdil. Dále vyslovil přesvědčení, že se soudy s jeho námitkami týkajícími se předávacího protokolu a neoprávněnosti osob k jeho podpisu nevypořádaly, nevyslechly označeného svědka a soudního znalce, důkazy v řízení provedené hodnotily nelogicky a dospěly tak k nesprávnému závěru o řádném splnění díla. Pro uvedené podal dovolání, které Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl, jeho závěr že předmětná smlouva o dílo neobsahovala ujednání o povinnostech, jejichž splnění se žalobou po žalovaném domáhal, kategoricky odmítá.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, jejichž ochrany se stěžovatel v návrhu domáhá, zjištěn nebyl. Dovolací soud s poukazem na v nalézacím řízení řádně zjištěný skutkový stav a na učiněné právní závěry neshledal odůvodněnost námitky žalobce směřující proti těmto závěrům, na základě kterých Vrchní soud v Praze (shodně jako soud I. stupně) posuzoval "kvantitativní a kvalitativní vymezení a splnění" dohodnutého díla, a neshledal také, že by soud řešil otázku provedení a rozsahu sjednaného díla v rozporu s § 536 odst. 2 a § 554 odst. 1 obchodního zákoníku či soudní judikaturou. Proto Nejvyšší soud opodstatněně dovolání odmítl jako nepřípustné, když ve vyčerpávajícím odůvodnění svého rozhodnutí mj. uvedl, že bezpředmětné námitky dovolatele nemohly jeho přípustnost uplatněnou dle a ani založit. Pokud jde o rozsah a hodnocení soudem I. a II. stupně provedených důkazů, z ústavního principu nezávislosti soudů ( y) vyplývá zásada volného hodnocení důkazů obsažená v . Jestliže tedy obecné soudy respektují kautely dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy provedené, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

,

a násl.). Toto konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc, neboť obecné soudy se při hodnocení důkazů do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu nedostaly.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a podle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu