Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4736/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně ROKOSPOL a.s., se sídlem v Praze-Novém Městě, Krakovská 1346/15, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25521446, zastoupené JUDr. Aloisem Coufalíkem, advokátem se sídlem v Luhačovicích, Masarykova 175, proti žalované DITES spol. s r.o., se sídlem v Teplicích, Čs. legií 740/15, PSČ 415 01, identifikační číslo osoby 00672432, zastoupené JUDr. Pavlem Pajdlou, advokátem se sídlem v Teplicích, Štúrova 657/11, o žalobě na uložení povinnosti ze smlouvy o dílo, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2010, č. j. -145, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 31. srpna 2009, č. j. -119, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované provést řádnou montáž a oživení technologického zařízení dodaného žalovanou žalobkyni podle smlouvy o dílo číslo 0410136 ze dne 22. října 2004 a podle smlouvy o dílo číslo 0501013 ze dne 21. ledna 2005 a rozhodl o nákladech řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle (dále též jen „“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu v obou výrocích) lze dovodit, že jím dovolatelka brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle je zřejmé, že dovolatelka nevymezuje žádnou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí ve věci samé při splnění kritérií uvedených v části věty před středníkem , podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešen nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Zpochybňuje-li dovolatelka „závěry odvolacího soudu (ale i soudu prvního stupně) ohledně posouzení dohodnutého díla, jeho kvantitativního a kvalitativního vymezení, a splnění“, dovolací soud neshledal, že by odvolací soud řešil otázku provedení díla (§ 554 odst. 1 obchodního zákoníku – dále též jen „obch. zák.“) a rozsahu sjednaného díla (§ 536 odst. 2 obch. zák.) v rozporu se soudní judikaturou. Své úvahy v těchto otázkách opřel odvolací soud o smluvní ujednání účastníků a jejich chování při předání díla a vyvodil z nich i správné právní závěry. Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že si nesprávně vyložil povinnosti zhotovitelky (žalované) při provádění díla, neargumentuje odkazy na znění smluv o dílo, nýbrž pouze tím, jaké úkony si povaha předmětného technologického zařízení vyžaduje, a zcela pomíjí skutková zjištění odvolacího soudu o nedostatečné součinnosti objednatelky (žalobkyně) při uvedení zařízení do provozu, k níž se ve smlouvě o dílo (č. 0410136) zavázala.

Přípustnost dovolání podle nemohou založit ani bezpředmětné námitky dovolatelky o nedostatečném oprávnění osoby přejímající dílo podle smlouvy o dílo (č. 0501013), neboť podle skutkového stavu zjištěného v nalézacím řízení, jímž je dovolací soud vázán, tato smlouva vůbec neobsahovala ujednání o povinnostech, jejichž splnění se žalobou po zhotovitelce domáhá.

Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a ].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. února 2012

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu