Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1807/12

Ústavní soud rozhodl dne 12. června 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické ve věci navrhovatele Ing. P. Ch., zastoupeného JUDr. Vladimírem Kovalem, advokátem se sídlem Praha 2, Budečská 6, o ústavní stížnosti proti usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. února 2012 č. j. -90, Městského soudu v Praze ze dne 8. srpna 2008 č. j. -34 a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. února 2006 č. j. -3, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v a d. Poukázal na své námitky uplatněné u Městského soudu v Praze a v dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, když v nich poukazoval na nedostatek vykonatelnosti rozhodnutí pro nařízení exekuce, soudy se však jimi nezabývaly. Proto nesouhlasí se závěrem Nejvyššího soudu, který dovolání odmítl s tím, že není přípustné, protože napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , odst. 3, 4, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Usnesení soudu I. stupně ze dne 28. 2. 2006 č. j. -3 o nařízení výkonu rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2002 sp. zn. bylo přezkoumáno soudem II. stupně k odvolání povinného (nyní stěžovatele) a po zjištění, že exekuce byla na jeho majetek nařízena k vymožení pohledávky oprávněného v částce 693 904,- Kč na základě vykonatelného exekučního titulu, tj. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2002 sp. zn. ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2003 sp. zn. oprávněně, důvodně je jako věcně správné podle potvrdil. Dovolání stěžovatele bylo opodstatněně odmítnuto pro jeho nepřípustnost, přičemž Nejvyšší soud ve svém usnesení vyčerpávajícím způsobem vyložil důvody, jež jej s ohledem na zjištění a výroky soudu I. i II. stupně vedly k závěru, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam ( ). Na toto odůvodnění lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh, jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2012

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu