Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1768/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. P. V., advokáta, zastoupeného Mgr. Olgou Němcovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Plzni, Na Jíkalce 13, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 7. března 2012 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel s odkazem na zásah do jeho práva na ochranu majetku a na získávání prostředků pro životní potřeby prací domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 17. ledna 2012 byl podle § 151 odst. 3 trestního řádu a contrario zamítnut návrh stěžovatele, aby mu byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů společného zmocněnce 356 poškozených. Proti tomuto usnesení podal stěžovatele stížnost, která byla v záhlaví citovaným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) zamítnuta.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v nesouhlasu stěžovatele s rozhodnutím obecných soudů, které zamítly jeho návrh na přiznání odměny a hotových výdajů společného zmocněnce poškozených v trestním řízení, přičemž právní důvod, proč tak obecné soudy rozhodly, vyplývá z rozdílu mezi zvoleným zmocněncem na základě rozhodnutí o výběru společného zmocněnce podle § 44 odst. 2 trestního řádu, jak se stalo v této věci, a ustanoveným zmocněncem podle § 51a trestního řádu, kdy náklady vzniklé s jeho přibráním hradí stát.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y ČR]. K tomu však v projednávané věci rozhodně nedošlo.

Obecné soudy uzavřely, že v případě stěžovatele šlo o zastupování společným zmocněncem podle § 44 odst. 2 trestního řádu, a nikoli o případ ustanoveného zmocněnce ve smyslu § 51a trestního řádu, kdy náklady vzniklé s jeho přibráním hradí stát, a to za podmínek, že poškozený osvědčí, že nemá dostatek prostředků, aby hradil náklady vzniklé přibráním zmocněnce, a na jeho návrh o tom rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce.

Obecné soudy tak podle náhledu Ústavního soudu odměnu a náhradu hotových výdajů stěžovateli nepřiznaly správně, přičemž své závěry o tom, že ve věci stěžovatele je namístě aplikace § 151 odst. 1 trestního řádu v tom smyslu, že stát nenese vlastní náklady poškozeného, ani vydání způsobená zvolením zmocněnce, logicky a srozumitelně odůvodnily. V podrobnostech Ústavní soud pouze odkazuje na odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, kterým nemá co vytknout. Tato rozhodnutí jsou také v souladu s usnesením Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 8. prosince 2011, řešícím stejnou situaci jako nastala v případě stěžovatele, a Městský soud v Praze i Vrchní soud v Praze na ně ve svých rozhodnutích též odkazují.

Ústavní soud uzavírá, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal, a proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. června 2012

Vlasta Formánková v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu