Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 192/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti JUDr. Olgy Vaňkové, advokátky, zastoupené JUDr. Vladimírem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, proti rozsudkům Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2017, č. j. -185, Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2015, č. j. -161, a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. března 2014, č. j. -40, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), požaduje stěžovatelka zrušení napadených rozsudků, neboť je přesvědčena, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v a 4, a 3 d (dále jen " ") a v Dodatkového protokolu k příloze č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem zamítl návrh stěžovatelky na přerušení řízení do rozhodnutí Nejvyššího soudu o případné stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněných (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 129 660 696 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Nejvyšší soud zamítl dovolání stěžovatelky v rozsahu, v jakém byl napaden rozsudek Městského soudu v Praze, ve zbylém rozsahu dovolání odmítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. března 2004, sp. zn. , KZv 2106/01, byli poškození v trestní věci poučeni o možnosti uplatnit svá práva jen prostřednictvím zmocněnce. Opatřením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. května 2005, sp. zn. , byl podle ustanovení § 44 odst. 2 trestního řádu proveden výběr pouze šesti zmocněnců k zastupování poškozených v jednotlivých oblastech - stěžovatelka se tak stala zmocněnkyní pro oblast Prahy a Středočeského kraje. Dne 21. listopadu 2007 (sp. zn. ) vyzval Městský soud v Praze všechny poškozené (v celkovém počtu 1800), aby prostřednictvím jednoho ze šesti zmocněnců sdělili, připojí-li se k trestnímu řízení; prokáží-li přitom nedostatek prostředků na úhradu nákladů (§ 51a odst. 1 trestního řádu), budou náklady hrazeny státem.

Dne 16. ledna 2008 obdržela stěžovatelka neformální e-mail od soudkyně Městského soudu v Praze projednávající věc v tomto znění: "s odkazem na ustanovení § 151 odst. 1 tr. ř., budou veškeré náklady zmocněnců hrazeny státem/soudem. Prosím, abyste v tomto smyslu nadále poškozené informovala a nepožadoval od nich zálohy. Ostatní na únorové schůzce".

Po skončení trestního řízení (zproštěním obžalovaných) stěžovatelka vyúčtovala soudu náklady za zastupování 518 poškozených v celkové výši 129 660 696 Kč, které jí Městský soud v Praze nepřiznal (usnesení ze dne 17. ledna 2012, sp. zn. ) a následnou stížnost Vrchní soud v Praze zamítl (usnesení ze dne 7. března 2012, sp. zn. ). Tato rozhodnutí napadla stěžovatelka ústavní stížností, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 1. října 2012,

sp. zn.

, odmítl jako zjevně neopodstatněnou, a to i s odkazem na rozhodnutí o ústavních stížnostech dalších zmocněnců v dané věci (

sp. zn.

,

a

).

Ze stejného skutkového základu se stěžovatelka domáhala přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 20 000 000 Kč s příslušenstvím za nezákonné rozhodnutí (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2012, sp. zn. ); žalobu Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 5. listopadu 2013, č. j. -35, zamítl, k odvolání Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. května 2014, č. j. - 56, rozsudek nalézacího soudu potvrdil a Nejvyšší soud následné dovolání usnesením ze dne 16. září 2015, č. j. -84, odmítl. Ústavní soud usnesením ze dne 26. ledna 2016,

sp. zn.

, odmítl ústavní stížnost stěžovatelky jako zevně neopodstatněnou.

Stěžovatelka podala proti Ministerstvu spravedlnosti České republiky i další žalobu, kterou se domáhala náhrady škody ve výši 129 660 696 Kč za nesprávný úřední postup v souvislosti s výkonem činnosti zmocněnce poškozených v trestním řízení; v řízení o této žalobě vydaly soudy shora napadená rozhodnutí.

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 vedeného pod sp. zn. vyplývá, že obecné soudy i Ústavní soud se opakovaně zabývaly základem věci, konkrétně obsahem neformálního e-mailu adresovaného stěžovatelce soudkyní Městského soudu v Praze. Stěžovatelka dovozuje odpovědnost státu na základě jednoho neformálního přípisu v situaci, v níž lze s ohledem na okolnosti předpokládat mnohem rozvinutější debatu mezi zmocněnci a soudem, a je nutné přihlížet i k příslušné právní úpravě. Podle ustanovení § 151 odst. 1 trestního řádu totiž platí, že "[n]áklady nutné k provedení trestního řízení včetně řízení vykonávacího nese stát; nenese však vlastní náklady ... poškozeného, ani vydání způsobená zvolením obhájce a zmocněnce". Z ničeho přitom není zřejmé, jak se stěžovatelka (zkušená advokátka) vypořádala s rozporem, který v neformálním e-mailu představuje právě odkaz na ustanovení § 151 odst. 1 trestního řádu, a s tím, co bylo předmětem vyjednávání zmocněnců na dalších schůzkách u soudu. Všechny soudy shora odkázaly v odůvodnění svých rozhodnutí na skutečnost, že v projednávané věci provedl soud výběr ze zmocněnců (bylo-li jich více než šest - viz § 44 odst. 2 trestního řádu), tedy nikoliv na ustanovení zmocněnce či rozhodnutí o osvědčení podle ustanovení § 51a trestního řádu.

Stěžovatelka je právně vzdělaná advokátka, a není možné přisvědčit tomu, že by jeden vnitřně rozporný neformální e-mail, který odporuje i řadě rozhodnutí, založil odpovědností titul, na jehož základě by stěžovatelce vznikl požadovaný nárok. Informace poskytnutá stěžovatelce mohla být zavádějící, nepřipouští však jednoznačný výklad, jaký mu stěžovatelka přisoudila, a nemůže založit protiprávnost napadených rozhodnutí. Proto Ústavní soud bez dalšího odkazuje na odůvodnění napadených rozhodnutí, jakož i rozhodnutí o dalších ústavních stížnostech, v nichž se soudy vypořádaly ústavně konformním způsobem s námitkami stěžovatelky stran vzniku nároku stěžovatelky.

Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti nezjistil, že by v projednávané věci byla stěžovatelka zkrácena v právu na vlastnictví a práva na podnikání podle a 26 y a podle ustanovení návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Jen pro úplnost Ústavní soud s odkazem na spis Obvodního soudu pro Prahu 2 (č. l. 79) konstatuje, že ministryně spravedlnosti nepodala stížnost pro porušení zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. července 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu