Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1331/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka, soudce zpravodaje Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky J. S., zastoupené JUDr. Annou Horákovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Čelakovského sady 8, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2001 č. j. -213, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2011 č. j. a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2010 č. j. -169, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných pravomocných usnesení obecných soudů pro porušení a 95 y a d (dále jen " ").

Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením zastavil odvolací řízení proti stěžovatelce (výrok I.), nepřipustil vstup P. S. jako nového účastníka do řízení na místo žalobce (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Výrok II. usnesení soudu prvního stupně stěžovatelka napadla odvoláním, které Vrchní soud v Praze neshledal důvodným, a proto bod II. výroku usnesení Městského soudu v Praze shora citovaným usnesením potvrdil (první věta výroku). Současně rozhodl o odvolání stěžovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2011 č. j. -189, jímž soud prvního stupně rozhodl, že zamítá její návrh na osvobození od soudních poplatků, tak, že citované usnesení potvrdil (druhá věta výroku). Dovolání stěžovatelky proti první větě výroku usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud shora označeným usnesením podle ustanovení odmítl jako zjevně bezdůvodné.

Stěžovatelka vytýká obecným soudům, že nesprávně právně posoudily zjištěný skutkový stav, čímž dle jejího přesvědčení zasáhly do jejích práv vyplývajících z y a y. Trvá na svém právním názoru, že soudy nebyly oprávněny nepřipustit vstup P. S. do řízení na místo žalobce, který jmenovanému měl postoupit pohledávku a stěžovatelka s tímto souhlasí. Směnka nemohla být převedena na řad právního zástupce žalobce pouze z toho důvodu, že její originál byl uložen v úschově soudu. Pokud soud prvního stupně žalobce nevyzval k provedení této změny na předmětné směnce a neuložil mu za tímto účelem lhůtu, porušil její ústavně zaručená základní práva.

Dříve než se Ústavní soud začne zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené .

Z ústavní stížnosti je patrno, že stěžovatelka se petitem domáhá zrušení celých usnesení obecných soudů, přestože v jejím odůvodnění brojí výlučně proti usnesení dovolacího soudu a těm částem výroků rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně, jimiž bylo rozhodováno o návrhu žalobce na postup podle ustanovení Pouze v této části je však návrh způsobilý k projednání u Ústavního soudu. Ve vztahu k výrokům I. a III. usnesení soudu prvního stupně je totiž nutno ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou, neboť stěžovatelka nevyužila možnost podat proti uvedeným výrokům odvolání, čímž ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Ve vztahu ke druhé větě výroku usnesení odvolacího soudu pak není splněna podmínka dodržení šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti vyplývající z ustanovení . V této části tedy musí být ústavní stížnost odmítnuta jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho projednání.

Co se týče zbývající, výše vymezené části návrhu, Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti doslovně opakuje námitky zpochybňující právní posouzení věci obecnými soudy, které již uplatnila v předchozích opravných prostředcích. Prostřednictvím této argumentace, která zůstává výlučně v rovině podústavního práva a v jejímž rámci nikterak konkrétně nespecifikuje újmu, která jí měla být předmětnými usneseními způsobena, se u Ústavního soudu domáhá běžného instančního přezkumu napadených rozhodnutí, k němuž však Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti ( y) zásadně není oprávněn.

Z odůvodnění napadených usnesení je zjevné, že obecné soudy se námitkami stěžovatelky náležitě zabývaly a v dostatečné míře se s nimi vypořádaly. Svůj právní názor, souladný s ustálenou judikaturou, řádně vysvětlily a rozhodnutí ústavně konformním způsobem odůvodnily. Ve výkladu a aplikaci rozhodných norem nelze spatřovat libovůli, a nelze je proto hodnotit jako protiústavní. Na odůvodnění napadených usnesení je tedy možno plně odkázat.

Ústavní soud uzavírá, že právní závěry, k nimž obecné soudy v projednávané věci dospěly, nevybočují z mezí ústavnosti. Nesouhlas stěžovatelky s výsledkem soudního řízení nelze zaměňovat s porušením ústavně zaručených práv a svobod.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl zčásti podle ustanovení jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání, zčásti podle citovaného zákona jako návrh nepřípustný a ve zbytku podle jeho jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. května 2012

Stanislav Balík

předseda senátu