Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2436/11

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JPK, s. r. o., se sídlem Praha 4, Jihovýchodní IV. 898/21, právně zastoupené JUDr. Michalem Vejlupkem, advokátem se sídlem Pařížská 6, Ústí nad Labem, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 14. 6. 2011 č. j. 1 ZN 3150/2010-28 a usnesení Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha I, Služba kriminální policie a vyšetřování ze dne 16. 5. 2011 č. j. ORI-14262-34/TČ-2010-001178-6-NO, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu byl dne 16. 8. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení výše citovaných rozhodnutí orgánů státní moci.

Policejní orgán Policie ČR vydal dne 9. 11. 2010 záznam o zahájení úkonů trestního řízení ve věci podezření ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti dle , kterého se dopustil neznámý pachatel tím, že v blíže nezjištěné době provedl neoprávněný násilný zásah do vozidla zn. BMW ve snaze zastřít původ vozidla a znemožnit zjištění jeho původu. Následně došlo k zaregistrování vozidla pod jinou identitou. Vozidlo bylo v rámci trestního řízení zajištěno dle § 78 trestního řádu dne 13. 11. 2010.

Napadeným usnesením ze dne policejní orgán rozhodl dle § 80 odst. 1 trestního řádu, že se vozidlo vydává společnosti Generali Versicherungen. Tato pojišťovna vyplatila majiteli, kterému bylo vozidlo v Německu odcizeno, pojistné plnění a v souladu s pojistnými podmínkami se stává jeho vlastníkem. Stížnost stěžovatelky proti usnesení policejního orgánu byla usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 zamítnuta.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že nabyla vlastnické právo k vozidlu na základě kupní smlouvy dle obchodního zákoníku, a proto je jeho vlastníkem. Státní zastupitelství a policejní orgán i přes uvedené skutečnosti podřadily kupní smlouvu pod ustanovení , což je v rozporu s vůlí stěžovatelky a prodávající. V případě smlouvy uzavřené dle obchodního zákoníku se neuplatní zásada, že nikdo nemůže převést více práv, než sám má, kterou argumentuje státní zastupitelství v napadeném usnesení.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Princip subsidiarity ústavní stížnosti, který se promítá v konkrétním znění příslušných ustanovení , znamená, že existuje-li v právním řádu prostředek, jehož uplatněním může jednotlivec dosáhnout ochrany svých práv, je třeba trvat před podáním ústavní stížnosti na jeho vyčerpání. To znamená, že ústavní stížnost lze podat zpravidla pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Takovými prostředky rozumí vedle řádných opravných prostředků a mimořádných opravných prostředků také jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení ( ).

Je třeba zdůraznit, že v projednávaném případě se nejedná o rozhodnutí, jímž by byla definitivně vyřešena otázka vlastnického práva k vydanému vozidlu. Usnesení vydané podle ustanovení § 80 odst. 1 trestního řádu nemá z hlediska věcného či závazkového práva žádný konstitutivní či deklaratorní účinek.

Z tvrzení stěžovatelky v ústavní stížnosti je patrné, že svými procesními aktivitami, včetně podání ústavní stížnosti, sledovala ochranu svých majetkových práv. Proto nelze než trvat na tom, aby před podáním ústavní stížnosti vyčerpala i procesní prostředky občanskoprávní, které právní řád k ochraně práv poskytuje. Je nepochybné, že bez ohledu na výsledky trestního řízení má možnost podat civilní žalobu proti tomu, komu bylo předmětné vozidlo vydáno.

Z tohoto pohledu tedy lze uzavřít, že stěžovatelka se obrátila na Ústavní soud předčasně, neboť nevyčerpala všechny prostředky, které jí zákon k ochraně jejího majetkového práva poskytuje (obdobě viz např. usnesení ÚS

sp. zn.

a

,

).

S ohledem na shora uvedené skutečnosti soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako nepřípustnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. května 2012

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj