Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 769/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky N. P., zastoupené Mgr. Filipem Vyskočilem, advokátem se sídlem Římská 32, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9 2011 č. j. -55, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2010 č. j. -30, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 12. 2009 č. j. -3, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka ústavní stížností ze dne 1. 3. 2012 napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů (Poznámka: u napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2010, se správně jedná o č. j. -30, a nikoli, jak stěžovatelka uvedla v petitu ústavní stížnosti č.j. -30) s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejího ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu, zakotveného v d (dále jen " ") a y ČR. Dle stěžovatelky se tak stalo tím, že Nejvyšší soud neposoudil její dovolání z pohledu a tedy pod aspektem stěžovatelkou tvrzených otázek zásadního právního významu. V této souvislosti zdůraznila, že "o právním významu vytčených otázek" svědčí i obsah nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

. Stěžovatelka se domáhala, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [ , odst. 2 písm. a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")].

Ústavní soud z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu zjistil, že dovolání stěžovatelky směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10 2010, č. j. -30, bylo odmítnuto proto, že dle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009 (tedy ve znění rozhodném pro posouzení věci stěžovatelky) dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), již není od 1. 7. 2009 přípustné. Z uvedeného proto v souzené věci nelze dovodit nic jiného, než to, že dovolání nebylo [v důsledku v taxativně uvedených skutkových podstat zakládajících v daném případě ex lege (a contrario) jeho nepřípustnost] způsobilé posouzení otázky zásadního právního významu ve smyslu vůbec otevřít. Jinými slovy, důvod odmítnutí (nepřípustnosti dovolání) vyplývá přímo (a contrario) ze zákona a není odvislý od úsudku, resp. nezávisí na uvážení Nejvyššího soudu.

Z uvedeného plyne, že obsah odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu je ve shodě s aplikovanými zákonnými ustanoveními [tj. s ; dále s Částí první, Čl. I Přechodná ustanovení, bod 12. , a konečně s odst. 1, věta první, , ] ústavněprávně nepřijatelné konsekvence nezakládá a tedy ke stěžovatelkou tvrzenému porušení y nedochází. Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že postupem Nejvyššího soudu k porušení základních práv či svobod stěžovatelky, jichž se dovolává, zjevně nedošlo.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9 2011, č. j. -55, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný [ustanovení ] odmítl.

Ve vztahu k části petitu, navrhující zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2010 č. j. -30 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 12. 2009 č. j. -3 promítá se popsaná procesní situace následně v tom, že k aplikaci výjimky uvedené v nejsou splněny náležité předpoklady, neboť k odmítnutí (stěžovatelkou podaného) dovolání nedošlo v důsledku kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval a kterou citované ustanovení předpokládá.

Ústavní soud proto z uvedeného nemůže dovodit nic jiného než to, že v této části byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené ( a odst. 4 ) a zde ústavní stížnost podle odmítl.

Ústavní soud konečně připomíná, že stejně rozhodl ve srovnatelné věci téže stěžovatelky vedené u Ústavního soudu pod

sp. zn.

.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2012

JUDr. Vojen Güttler

předseda senátu