Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
74360.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 769/12
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky N. P., zastoupené Mgr. Filipem Vyskočilem, advokátem se sídlem Římská 32, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9 2011 č. j. 20 Cdo 2817/2011 -55, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2010 č. j. 14 Co 331/2010 -30, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 12. 2009 č. j. 55 Nc 23199/2009 -3, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka ústavní stížností ze dne 1. 3. 2012 napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů (Poznámka: u napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2010, se správně jedná o č. j. 14 Co 331/2010 -30, a nikoli, jak stěžovatelka uvedla v petitu ústavní stížnosti č.j. 15 Co 331/2010 -30) s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejího ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ") a čl. 90 Ústav y ČR. Dle stěžovatelky se tak stalo tím, že Nejvyšší soud neposoudil její dovolání z pohledu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. a tedy pod aspektem stěžovatelkou tvrzených otázek zásadního právního významu. V této souvislosti zdůraznila, že "o právním významu vytčených otázek" svědčí i obsah nálezu Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 1881/11
. Stěžovatelka se domáhala, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b) , odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu ")].
Ústavní soud z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu zjistil, že dovolání stěžovatelky směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10 2010, č. j. 14 Co 331/2010 -30, bylo odmítnuto proto, že dle § 238a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném od 1. 7. 2009 (tedy ve znění rozhodném pro posouzení věci stěžovatelky) dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), již není od 1. 7. 2009 přípustné. Z uvedeného proto v souzené věci nelze dovodit nic jiného, než to, že dovolání nebylo [v důsledku v § 238a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. taxativně uvedených skutkových podstat zakládajících v daném případě ex lege (a contrario) jeho nepřípustnost] způsobilé posouzení otázky zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. vůbec otevřít. Jinými slovy, důvod odmítnutí (nepřípustnosti dovolání) vyplývá přímo (a contrario) ze zákona a není odvislý od úsudku, resp. nezávisí na uvážení Nejvyššího soudu.
Z uvedeného plyne, že obsah odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu je ve shodě s aplikovanými zákonnými ustanoveními [tj. s § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ; dále s Částí první, Čl. I Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb. , a konečně s § 238a o. s. ř. o. s. ř. odst. 1, § 243a odst. 1 věta první, § 243b odst. 5 , § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. ] ústavněprávně nepřijatelné konsekvence nezakládá a tedy ke stěžovatelkou tvrzenému porušení čl. 36 odst. 1 Listin y nedochází. Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že postupem Nejvyššího soudu k porušení základních práv či svobod stěžovatelky, jichž se dovolává, zjevně nedošlo.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9 2011, č. j. 20 Cdo 2817/2011 -55, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný [ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ] odmítl.
Ve vztahu k části petitu, navrhující zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2010 č. j. 14 Co 331/2010 -30 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 12. 2009 č. j. 55 Nc 23199/2009 -3 promítá se popsaná procesní situace následně v tom, že k aplikaci výjimky uvedené v § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu nejsou splněny náležité předpoklady, neboť k odmítnutí (stěžovatelkou podaného) dovolání nedošlo v důsledku kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval a kterou citované ustanovení předpokládá.
Ústavní soud proto z uvedeného nemůže dovodit nic jiného než to, že v této části byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené (§ 72 odst. 3 a odst. 4 zákona o Ústavním soudu ) a zde ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Ústavní soud konečně připomíná, že stejně rozhodl ve srovnatelné věci téže stěžovatelky vedené u Ústavního soudu pod
sp. zn. IV. ÚS 770/12
.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. května 2012
JUDr. Vojen Güttler
předseda senátu