Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
73514.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 770/12
Ústavní soud rozhodl dne 20. března 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické ve věci navrhovatelky N. P., zastoupené Mgr. Filipem Vyskočilem, advokátem se sídlem Římská 32, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. září 2011 č. j. 20 Cdo 2821/2011 -58, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2010 č. j. 16 Co 336/2010 -33 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. prosince 2009 č. j. 55 Nc 22993/2009 -3, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejího ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Dle části návrhu relevantní pro jeho posouzení mělo se tak stát tím, že Nejvyšší soud neposoudil její dovolání z pohledu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. a takto pod aspektem stěžovatelkou tvrzených otázek zásadního právního významu. V této souvislosti stěžovatelka zdůraznila, že "o právním významu vytčených otázek" svědčí i obsah nálezu Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 1881/11
. Stěžovatelka se domáhala, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b) , odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, dovolání stěžovatelky směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2010 č. j. 16 Co 336/2010 -33 bylo odmítnuto z důvodu, že dle § 238a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném od 1. 7. 2009, tj. rozhodném pro posouzení věci stěžovatelky, dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), již není (od 1. 7. 2009) přípustné.
Z uvedeného se podává, že dovolání v záležitosti stěžovatelky evidentně nebylo - v důsledku v § 238a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. taxativně uvedených skutkových podstat zakládajících v daném případě ex lege (a contrario) jeho nepřípustnost - posouzení otázky zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. způsobilé vůbec otevřít. Jinými slovy, důvod odmítnutí (nepřípustnosti dovolání) vyplývá přímo (a contrario) ze zákona a není odvislý od úsudku, resp. nezávisí na uvážení Nejvyššího soudu.
Z toho plyne, že obsah odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu je ve shodě s aplikovanými zákonnými ustanoveními [§ 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ; Část první, Čl. I Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb. , § 238a o. s. ř. o. s. ř. odst. 1, § 243a odst. 1 věta první, § 243b odst. 5 , § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. ] a ústavněprávně nepřijatelné konsekvence nezakládá. Proto byl v tomto rozsahu návrh Ústavním soudem posouzen jako zjevně neopodstatněný.
Ohledně rozsahu petitu požadujícího zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2010 č. j. 16 Co 336/2010 -33 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. prosince 2009 č. j. 55 Nc 22993/2009 -3 promítá se potom popsaná procesní situace následně v tom, že pro aplikaci výjimky uvedené v § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, nejsou splněny náležité předpoklady, když k odmítnutí (stěžovatelkou podaného) dovolání nedošlo v důsledku kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval, kterou citované ustanovení předpokládá. Z toho posléze plyne, že v této části byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené (§ 72 odst. 3 , 4 zákona č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů).
Na základě uvedených důvodů bylo proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. b) , odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. března 2012
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu