Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 770/12

Ústavní soud rozhodl dne 20. března 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické ve věci navrhovatelky N. P., zastoupené Mgr. Filipem Vyskočilem, advokátem se sídlem Římská 32, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. září 2011 č. j. -58, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2010 č. j. -33 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. prosince 2009 č. j. -3, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejího ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu, zakotveného v d. Dle části návrhu relevantní pro jeho posouzení mělo se tak stát tím, že Nejvyšší soud neposoudil její dovolání z pohledu a takto pod aspektem stěžovatelkou tvrzených otázek zásadního právního významu. V této souvislosti stěžovatelka zdůraznila, že "o právním významu vytčených otázek" svědčí i obsah nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

. Stěžovatelka se domáhala, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [ , odst. 2 písm. a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, dovolání stěžovatelky směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2010 č. j. -33 bylo odmítnuto z důvodu, že dle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, tj. rozhodném pro posouzení věci stěžovatelky, dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), již není (od 1. 7. 2009) přípustné.

Z uvedeného se podává, že dovolání v záležitosti stěžovatelky evidentně nebylo - v důsledku v taxativně uvedených skutkových podstat zakládajících v daném případě ex lege (a contrario) jeho nepřípustnost - posouzení otázky zásadního právního významu ve smyslu způsobilé vůbec otevřít. Jinými slovy, důvod odmítnutí (nepřípustnosti dovolání) vyplývá přímo (a contrario) ze zákona a není odvislý od úsudku, resp. nezávisí na uvážení Nejvyššího soudu.

Z toho plyne, že obsah odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu je ve shodě s aplikovanými zákonnými ustanoveními [ ; Část první, Čl. I Přechodná ustanovení, bod 12. , odst. 1, věta první, , ] a ústavněprávně nepřijatelné konsekvence nezakládá. Proto byl v tomto rozsahu návrh Ústavním soudem posouzen jako zjevně neopodstatněný.

Ohledně rozsahu petitu požadujícího zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2010 č. j. -33 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. prosince 2009 č. j. -3 promítá se potom popsaná procesní situace následně v tom, že pro aplikaci výjimky uvedené v , ve znění pozdějších předpisů, nejsou splněny náležité předpoklady, když k odmítnutí (stěžovatelkou podaného) dovolání nedošlo v důsledku kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval, kterou citované ustanovení předpokládá. Z toho posléze plyne, že v této části byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené ( , 4 , ve znění pozdějších předpisů).

Na základě uvedených důvodů bylo proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , odst. 2 písm. a) , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. března 2012

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu