Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1203/12

Ústavní soud rozhodl dne 10. května 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti K. D., zastoupeného Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem se sídlem Oldřichova 23, 128 00 Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. ledna 2012 č. j. -79, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2011 č. j. -66, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. března 2011 č. j. -47, ve znění opravného usnesení ze dne 17. května 2011 č. j. -62, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. listopadu 2010 č. j. -29, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel v ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 2. 4. 2012, napadá všechna v záhlaví tohoto usnesení označená rozhodnutí pro údajné porušení , a d (dále jen "").

K porušení stěžovatelem označených ústavně zaručených práv a svobod mělo dojít postupem Obvodního soudu pro Prahu 4, který údajně nesprávně rozhodl rozsudkem pro zmeškání, ačkoliv pro takové rozhodnutí nebyly dodrženy zákonem stanovené podmínky. Stěžovatel v této souvislosti argumentuje tím, že soudu bylo v době jeho rozhodování známo, že stěžovatel na adrese trvalého bydliště P. nebydlí, neboť předmětný byt prodal. Protože Obvodnímu soudu pro Prahu 4 mělo být z jiných řízení vedených stěžovatelem před tímto soudem známo, že stěžovatel je v těchto řízeních zastupován advokátem Mgr. Jakubem Drábkem, měl soud z procesní opatrnosti zajistit doručování všech písemností prostřednictvím tohoto advokáta, pokud je soud nedoručoval na adresu jeho "nového bydliště". Jestliže tak soud neučinil, neumožnil stěžovateli v soudním řízení řádně využívat a hájit jeho procesní práva a zájmy.

Z připojených listin se zjišťuje:

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 4. 3. 2011 č. j. -47, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 5. 2011 č. j. -62, odmítl pro opožděnost odvolání stěžovatele proti rozsudku pro zmeškání, vydanému týmž soudem dne 24. 11. 2010 č. j. -29.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 6. 2011 č. j. -66 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 17. 1. 2012 č. j. -79 odmítl dovolání stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2011 č. j. -66 [ věta první, ].

Ústavní stížnost je dílem zjevně neopodstatněná a dílem opožděně podaná.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Je-li mimořádným opravným prostředkem dovolání podané v občanském soudním řízení podle ustanovení a násl. , přichází v úvahu (jeho) odmítnutí coby nepřípustného "z důvodů závisejících na ... uvážení" (ve smyslu citovaného ) - z povahy věci [srov. ustanovení nebo b) ] - jen v případě dovolání přípustného podle (případně přípustného podle jeho obdobného užití podle , ).

V případě dovolání přípustného dle ustanovení je dovolací přezkum předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ], přičemž současně je nutno tvrdit, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze efektivně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. usnesení

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Logicky a opět nevyhnutelně (též bez "uvážení") dovolací soud odmítne jako nepřípustné dovolání v režimu přípustnosti podle , jestliže dovolatel sice uplatnil obecně způsobilý dovolací důvod podle , napadl jím však posouzení právní otázky, na kterém rozhodnutí nespočívá (srov. usnesení

sp. zn.

).

Dovolání stěžovatele bylo odmítnuto nikoli z důvodů závisejících na uvážení dovolacího soudu [ ], ale proto, že proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než přisvědčit závěru Nejvyššího soudu, že dovolání stěžovatele je nepřípustné.

Ústavní stížnost je proto v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněná.

Tato skutečnost však má za následek, že stěžovateli nesvědčí dobrodiní ustanovení , a proto lhůta k podání ústavní stížnosti začala běžet dnem následujícím po doručení usnesení odvolacího soudu stěžovateli, v důsledku čehož je třeba ústavní stížnost v části směřující proti rozhodnutím soudu prvního a druhého stupně hodnotit jako opožděně podanou.

Z důvodů vyložených výše odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dílem jako opožděně podanou podle ust. a dílem jako zjevně neopodstatněnou podle ust. .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu