Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 715/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Stavební bytové družstvo SCHZ, se sídlem v Litoměřicích, Předměstí, Teplická 1209/2, zastoupeného JUDr. Radkou Šumerovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Litoměřicích, Turgeněvova 19, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -163 ze dne 7. října 2011 a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -133 ze dne 12. července 2010 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel s odkazem na porušení y (dále jen " ") domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ústí nad Labem k žalobě České republiky, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen "žalobce") rozsudkem č. j. -133 ze dne 12. července 2010 určil, že žalobce je členem stěžovatele a nájemcem bytu č. 28 o velikosti 1+1 v domě č. 218/3 v Hálkově ulici v Litoměřicích, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a stěžovateli uložil zaplatit státu soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze usnesením č. j. -163 ze dne 7. října 2011 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [, písm. d)y]. Postup v soudním řízení včetně interpretace a aplikace právních předpisů je záležitostí obecných soudů.

V posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Podle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy svými v záhlaví citovanými rozhodnutími rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými vě a vd. Svá rozhodnutí přehledně, logicky a srozumitelně odůvodnily a Ústavní soud nemá jejich závěrům co vytknout. Protože pokládá za zcela zbytečné znovu opakovat jejich argumentaci, odkazuje na v záhlaví citovaná rozhodnutí s tím, že žádné porušení práv stěžovatelky neshledal.

Pouze k odkazu stěžovatele na nález Ústavního soudu

sp. zn.

Ústavní soud dodává a zdůrazňuje, že se jedná skutečně o odkaz nepřípadný, jak je vyloženo již v usneseních Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 17. prosince 2009 a sp. zn. ze dne 26. ledna 2010, na které obecné soudy v odůvodnění svých v záhlaví citovaných rozhodnutí poukazují. Stěžovatelka se mýlí v tom, že současná právní úprava přechodu členství a nájmu bytu je stejná, jako byla úprava účinná do 31. prosince 1991, na základě které citovaným nálezem Ústavní soud rozhodoval. Právní úprava účinná do dne 31. prosince 1991 neregulovala nájem bytu, ale právo osobního užívání bytu, které má z hlediska projednávaného případu značná specifika aplikaci uvedeného nálezu vylučující. Zásadní a výchozí skutečností v tomto ohledu je, že subjektem práva osobního užívání bytu právnická osoba být nemohla, na rozdíl od práva nájmu bytu, jehož subjektem právnická osoba být může.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10.dubna 2012

Vlasta Formánková v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu