Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 850/12

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 21. března 2012 v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Pavla Holländera ve věci navrhovatelů 1) Mgr. E. D. a 2) Mgr. Z. D., zastoupených Mgr. Janou Bendovou Maruškovou, advokátkou Advokátní kanceláře Pejchal, Nespala a spol., pracoviště Stankovského 144, 250 88 Čelákovice, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2012 č. j. -294, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností [ , , , odst. 3, odst. 6 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů] stěžovatelé napadli v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, jímž byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. listopadu 2008 č. j. -219 a řízení zastaveno s tím, že věc se postupuje po právní moci usnesení k projednání Ústřední radě Církve československé husitské.

Městský soud v Praze tak rozhodl poté, co Ústavní soud svým nálezem (

sp. zn.

ze dne 20. října 2011) k ústavní stížnosti tehdejší stěžovatelky - nyní vedlejší účastnice řízení - zrušil jeho rozsudek ze dne 11. listopadu 2009 č. j. -248 (a navazující rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. září 2010 č. j. -271) s odůvodněním, že v pravomoci civilních soudů není rozhodovat o určovací žalobě, jejímž předmětem je otázka trvání služebního poměru duchovních.

Tomuto závěru stěžovatelé, zastávající odlišný právní náhled, ve svém návrhu oponují. Tvrdí, s kritickým důrazem na tuto (dle nich nepřípustnou) zábranu přístupu k soudu, že napadeným rozhodnutím dotčeni jsou takto ve svých ústavně zaručených základních právech, jež jim základních práv a svobod v , a zaručuje. Poté, co jednak zevrubně vyložili argumentaci, kterou toto své přesvědčení podkládají a na jejíž podporu poukázali na názory rozhodovací praxe (nález Ústavního soudu

sp. zn.

, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2004 sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. září 2010 č. j. -271), a jednak vyložili aktuální věcnou genezi své záležitosti v rámci interního postupu vedlejší účastnice a jeho předpokládané důsledky, domáhali se, aby Ústavní soud vpředu označené usnesení Městského soudu v Praze nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Již v nálezu

sp. zn.

, vůči jehož rozhodovacím důvodům stěžovatelé ve svém návrhu brojí, Ústavní soud přiléhavě a koherentně podrobil ústavněprávním úvahám všechny námitky (argumenty), které - ač tentokráte v opačném postavení, tj. nikoliv jako tehdy vedlejších účastníků - nyní znovu k posouzení předkládají, a to včetně reakce na (argumentačně odlišná) rozhodnutí Nejvyššího soudu opětovně odkazovaná.

Bylo tak učiněno co do předestřených vývodů potud, že reflexe nyní uvažovaných protiargumentů je v těchto úsudcích dostatečná; Ústavní soud se s rozhodovacími důvody citovaného nálezu, jež jsou (sluší se k výhradám stěžovatelů říci) ve shodě, nikoli rozporu s předchozím právním názorem obsaženým v nálezu

sp. zn.

, ztotožňuje. I. senát Ústavního soudu tudíž nehledal žádné důvody, pro něž by se bylo lze od těchto právních názorů odchýlit ( ), pročež postačí na odůvodnění nálezu

sp. zn.

pro stručnost odkázat.

Za této situace nemohla být posouzena ústavní stížnost jinak, nežli jako zjevně neopodstatněná a o ní rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. března 2012

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu