Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2082/2010

28

Cdo 2082/2010

ROZSUDEK

a) Mgr. E. D., b) Mgr. Z. D.,

obou zastoupených JUDr. Alešem Pejchalem, advokátem v Praze 2, Vyšehradská 21, doručování na adrese Čelákovice, Stankovského 144, proti žalované

Církvi československé husitské,

se sídlem v Praze 6, Wuchterlova 5, zastoupené JUDr. Marií Oswaldovou, advokátkou v Praze 1, Bílkova 4,

o určení trvání služebního poměru,

vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2009, č. j. -248, takto:

I. Dovolání se

zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem výše označeným změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25.11.2008, č.j. -119, a to tak, že se určuje, že služební poměr obou žalobců u žalované trvá. Žalovaná byla zavázána k náhradě nákladů řízení, vzniklých žalobcům před soudy obou stupňů v celkové částce 46.637,- Kč.

Odvolací soud nesdílel právní názor soudu prvního stupně, že žaloba podléhala prekluzivní lhůtě v délce dvou měsíců podle tehdy platného ; jde o určovací žalobu v intencích s tím, že je třeba postavit právní vztah mezi účastníky najisto. Odvolací instance poté s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (zejména Rc 9/1999) dovodila na základě předchozích skutkových zjištění, že vnitřní předpisy žalované církve svěřují rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru duchovního výhradně do pravomoci její Ústřední rady, bez možnosti přenosu pravomoci na jiný orgán. Rozhodla-li však o služebním poměru žalobců Diecézní rada v Plzni, pak šlo o absolutně věcně nepříslušný orgán; nic na tom nemění následné schválení tohoto postupu plenárním zasedáním Ústřední rady. u ze dne 20. 7. 1993 vydanou Diecézní radou navíc nelze považovat za náležitý individuální právní akt, ž něhož by měly nastat účinky dovozované stranou žalovanou; je možné jej interpretovat jako rozvázání, nikoli jako (právně nezbytné) propuštění žalobců ze služebního poměru.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Tvrdila zejména, že Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 11. 2004 stanovil podmínku omezení soudního přezkumu právních úkonů žalované tak, že jde o zjištění existence úkonu žalované způsobilého být důvodem zániku služebního poměru. Přezkoumával-li odvolací soud dodržení procedury vedoucí k vydání příslušného právního úkonu žalovanou, pak rámec přezkumu překročil. Ve věci také nelze vyloučit aplikaci obecných právních předpisů o promlčení, lhůtách, prekluzi (k ní mělo ve vztahu k žalobě dojít) či litispendenci. Žalovaná žádala, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolací instanci k dalšímu řízení.

Žalobci se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud shledal, že žalovaná strana podala dovolání včas a je zastoupena advokátkou ( , ). Přípustnost dovolání byla dána podle , neboť odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně. Dovolací důvod byl podle obsahu dovolání uplatněn podle , tvrzeno je nesprávné právní posouzení věci.

Dovolání není důvodné.

Žalobci prošli od roku 1993 soudními řízeními, jejichž prvním zásadním předělem byl nález Ústavního soudu

sp. zn.

. Ten dovodil, že se v případě nároku žalobců na platovou náhradu z případného neplatného propuštění ze služebního poměru jedná o nárok ze soukromoprávního vztahu a pravomoc (civilního) soudu je tu dána.

Tím ovšem Ústavní soud nevyhnutelně, byť implicite, otevřel otázku prejudice rozhodnutí o náhradě platu duchovních, spočívající v předchozím posouzení (ne)platnosti právního úkonu církve, jímž dochází k propuštění duchovních ze služebního poměru.

Nejvyšší soud poté usnesením

sp. zn.

zpřesnil výchozí teze judikátu Ústavního soudu a připustil též možnost podání žaloby na určení, že služební poměr duchovních nadále trvá. Současně vymezil kritéria, podle nichž má probíhat soudní přezkum rozhodování interních orgánů církve o propuštění duchovních ze služebního poměru; tedy kritéria eventuální prejudice žaloby o určení dalšího trvání služebního poměru. Těmito kritérii,

zůstávajícími v rámci přezkumu rozhodovací procedury

interního orgánu církve, jsou - v negativním vyznění - 1) nezpůsobilost aktu o propuštění ze služebního poměru a 2) vydání tohoto aktu orgánem věcně nepříslušným podle vnitřních předpisů. Věcný obsah (důvody) zmíněného aktu zůstává v diskreci církve.

Takto vymezenými aplikačními, resp. interpretačními závěry Ústavního soudu a Nejvyššího soudu se odvolací soud řídil a dospěl k věcně správnému rozhodnutí.

Především je nutné konstatovat, že si odvolací soud správně povšiml flagrantního pochybení soudu prvního stupně, aplikujícího na předmětnou žalobu analogicky ustanovení (nyní ) o prekluzi. Nejde o žalobu na

neplatnost

propuštění ze služebního poměru, ale o žalobu na

určení

jeho

dalšího trvání

; naléhavý právní zájem žalobců na této určovací žalobě ( ) je tu dán.

Z

obou procedurálních kritérií

, jak je v usnesení sp. zn. vymezil Nejvyšší soud vůči přezkumu rozhodování interních orgánů církve, neobstálo ve světle závěrů odvolací instance

ani jedno

; dovolací soud v této souvislosti připomíná, že je tu vázán skutkovým základem věci, jak jej nižší instance zjistily. Předmětné rozhodnutí v neprospěch služebního poměru žalobců vydal

nepříslušný orgán

(diecézní, nikoli ústřední rada) a právní akt tohoto orgánu náležitě nevyjádřil vůli církevního orgánu

propustit

žalobce ze služebního poměru.

Nelze než dodat, že dovolatelka nesprávně porozuměla judikátu Nejvyššího soudu, jestliže v dovolání tvrdí, že rámec soudního přezkumu byl překročen a odvolací soud byl oprávněn zkoumat pouze způsobilost úkonu žalované, směřujícího k zániku služebního poměru žalobců.

Nejvyšší soud závěrem konstatuje, že tvrzený dovolací důvod nebyl naplněn a dovolání žalované proto zamítá ( věta před středníkem ).

Žalobci byli v řízení úspěšní, žádné náklady jim však nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 8. září 2010

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.

předseda senátu