Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 615/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Jiřího Muchy o ústavní stížnosti stěžovatele B. V., zastoupeného JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem v Kolíně IV, Sladkovského 13, proti usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 7. května 2010 č. j. -375, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. února 2011 č. j. -440 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2011 č. j. -477, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označených usnesení s tvrzením, že obecné soudy všech stupňů porušily jeho ústavně zaručená základní práva, zejména právo domáhat se u soudu ochrany proti zvůli státních orgánů.

Z ústavní stížnosti a z přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Krajský soud v Brně potvrdil usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení, původně vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. . Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné.

Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje průběh řízení před obecnými soudy a uvádí rozsáhlý výčet skutečností a důkazů, které byly důvodem pro podání jeho návrhu na obnovu řízení. Jde zejména o skutečnosti týkající se jeho tvrzení o zneužití psychiatrické léčby a další skutečnosti, které měly doložit nezákonný postup orgánů veřejné moci vůči stěžovateli. Podle názoru stěžovatele obecné soudy všech stupňů pochybily, neboť stěžovateli odmítly ochranu jeho právům dle d a nejednaly o tom, co stěžovatel požadoval.

Po přezkoumání napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstatou je opětovná polemika stěžovatele se skutkovými zjištěními a právními závěry obecných soudů.

Tvrzení stěžovatele o tom, že obecné soudy odmítly poskytnout ochranu jeho právům, neodpovídá skutečnosti, což vyplývá již z obsahu napadených rozhodnutí. Soud prvního stupně zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení, pravomocně ukončeného dne 2. 7. 1999, v němž byla zamítnuta jeho žaloba, kterou žádal po státu placení opětující se měsíční renty jako náhrady škody, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem státních orgánů, v němž žalobce spatřoval zneužití psychiatrie vůči své osobě. Odvolací soud potvrdil právní závěr soudu prvního stupně, že skutečnosti a důkazy, jimiž stěžovatel odůvodňoval návrh na obnovu řízení, byly stěžovateli známé již v původním řízení a důkaz "nově objevenou" zdravotnickou dokumentací byl součástí spisu již ve věci vedené v původním řízení. Vzhledem k tomu odvolací soud uzavřel, že tyto skutečnosti a důkazy nemohou být důvodem pro povolení obnovy řízení podle a b) . Nejvyšší soud srozumitelně odůvodnil, z jakých důvodů je dovolání stěžovatele proti usnesení odvolacího soudu nepřípustné. Lze uzavřít, že obecné soudy všech stupňů řádně a srozumitelně objasnily své právní závěry, týkající se řízení o návrhu stěžovatele na povolení obnovy řízení. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatele, není v jeho kompetenci, aby přehodnocoval závěry obecných soudů. Věc prošla všemi stadii řízení před obecnými soudy této republiky, včetně řízení u Nejvyššího soudu. V detailech lze odkázat na podrobná odůvodnění napadených rozhodnutí a nemá smysl z nich zde cokoli opakovat či zdůrazňovat. Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry obecných soudů, nezakládá to automaticky odůvodněnost ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu