Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 290/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. K. M., zastoupeného JUDr. Milanem Gabrišem, advokátem se sídlem Havířov - Město, Městská sportovní hala, Astronautů 859, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 11. 2011, čj. - 447, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "), stěžovatel navrhl zrušení výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydaného v řízení o zaplacení náhrady škody ve výši 188.240,- Kč s příslušenstvím, v níž jako žalobce neuspěl.

Stěžovatel tvrdí, že Nejvyšší soud porušil zásadu rovnosti účastníků řízení a nesprávně aplikoval ustanovení , čímž mělo dojít k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle y ČR, d. Jeho dovolacími důvody se zabýval způsobem, který zakládá zásah též do jeho práva na spravedlivý proces podle y, neboť usnesení dovolacího soudu má nedostatky, které se týkají právních a skutkových závěrů, jež neplynou z provedeného dokazování a mají vliv na právní posouzení projednávané věci.

II.

Z ústavní stížnosti a připojeného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2011, čj. - 447, Ústavní soud zjistil, že poté, co věc stěžovatele prošla několikrát odvolacím řízením a byla i předmětem řízení před Ústavním soudem, Okresní soud ve Vsetíně, rozsudkem ze dne 3. 8. 2009, čj. - 273, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 8. 2009, čj. - 279, rozhodl o žalobě stěžovatele tak, že řízení co do částky 207.850,- Kč s příslušenstvím zastavil (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit stěžovateli 841. 400,- Kč s příslušenstvím (výrok II.), v části odpovídající úroku z prodlení z částky 841.400,- Kč žalobu zamítl (výrok III.). K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě, rozsudkem ze dne 20. 10. 2010, čj. - 424, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel dovolání, které bylo shora označeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto jako nepřípustné. Ústavní stížnost směřuje právě a jen proti tomuto usnesení.

III.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným usnesením Nejvyššího soudu z hlediska kompetencí daných mu u, tedy z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté d (dále jen " ") a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Stěžovatel porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje v podstatě v závěru obecných soudů o stanovení ceny díla, v ústavní stížnosti však navrhl zrušení usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání pro nepřípustnost.

Námitky stěžovatele, směřující do způsobu, jakým Nejvyšší soud posoudil přípustnost dovolání, jsou však nepřípadné. Dovolání je v českém právu mimořádným prostředkem k ochraně práv účastníků. Je přípustné výhradně v případech stanovených , , ve znění pozdějších předpisů (dále " "), v části čtvrté, hlavě třetí. Nejvyšší soud je povinen při rozhodování o dovolání vždy zkoumat, zda jsou splněny zákonné podmínky pro jeho přípustnost. V napadeném usnesení se tak i stalo. Nejvyšší soud dostatečně zdůvodnil, proč v souzené věci argumenty stěžovatele neumožňují dospět k závěru, že byly dány podmínky přípustnosti dovolání podle . Rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní význam po právní stránce především tehdy, jestliže řeší takovou právní otázku, kterou judikatura dosud neřešila nebo jejíž výklad se v judikatuře dosud neustálil, anebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů.

Vlastní obsah usnesení Nejvyššího soudu, tedy zda se ve věci jednalo o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, však již Ústavní soud není oprávněn přezkoumávat. Takové rozhodnutí by mohlo být přezkoumáno pouze z hlediska odepření spravedlnosti, tj. tehdy, pokud by, se zřetelem k jeho logickým a odůvodněným myšlenkovým konstrukcím, šlo o projev svévole (srov. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

aj.). Pochybení uvedeného charakteru ve věci stěžovatele Ústavní soud neshledal. Úkolem Ústavního soudu je posoudit, zda řízení, nazírané jako celek, včetně způsobu, jakým byly provedeny důkazy, bylo spravedlivé. V tomto směru nelze ze shromážděných podkladů vyvodit jakékoliv porušení ústavních principů spravedlivého procesu, které by odůvodňovalo zásah Ústavního soudu.

Ústavní soud tedy neshledal porušení základních práv stěžovatele, tvrzených v ústavní stížnosti. Proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. března 2012

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu