Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3757/11

Ústavní soud rozhodl dne 21. února 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatelky L. S., zastoupené JUDr. Michalem Filipínským, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 18, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2011 č. j. -79, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2010 č. j. -61 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 6. 2009 č. j. -39, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že dle jejího přesvědčení došlo jimi k porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a ) Uvedla, že se domáhala úhrady nemajetkové újmy ve výši 820.000,- Kč, která jí vznikla nesprávným úředním postupem v důsledku neodůvodněných průtahů v řízení. Soud I. stupně žalobu zamítl s poukazem na zjištění, že k neodůvodněným průtahům nedošlo, odvolací soud toto jeho rozhodnutí potvrdil. Poněvadž oba rozsudky nepovažovala za správné, podala dovolání, které Nejvyšší soud odmítl pro nepřípustnost. Poukázala na obsah ustanovení a v nich zakotvenou odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, jakož i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, ze které obecně vyplývá, že za průtahy lze považovat délku soudního řízení delší jak tři roky, přičemž řízení o jejím nároku trvalo 9 let.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , odst. 3 a 4, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práva, kterého se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud s ohledem na obsah dovolání, které žalobkyně (nyní stěžovatelka) odůvodnila tím, že rozsudky obou stupňů nepovažuje za správné a má za to, že v posuzované věci došlo k neodůvodněným průtahům, dále tím, že výběr osoby znalce, který dle ní postrádal patřičné technické a jazykové vybavení, rovněž nepovažuje za správný, dovolání opodstatněně jako nepřípustné odmítl. V odůvodnění svého rozhodnutí s poukazem na , ve znění účinném od 1. 7. 2009 - čl. II. bod 12 , na , až c) a odst. 3, na a , 3 , Nejvyšší soud vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč shledal dovolání stěžovatelky nepřípustným, a proto lze v dalším na toto odůvodnění odkázat. Pokud jde o rozhodnutí Městského soudu v Praze potvrzující rozsudek soudu I. stupně o zamítnutí žaloby stěžovatelky na určení, že postupem Okresního soudu v Kladně ve věci sp. zn. došlo k neodůvodněným průtahům a zamítající žalobu, kterou se žalobkyně (stěžovatelka) domáhala zaplacení částky 820.000,- Kč (za nemajetkovou újmu), jmenovaný odvolací soud napadené výroky soudu I. stupně přezkoumal v souladu s a a s poukazem na provedené důkazy o průběhu řízení ve věci sp. zn. , vedené u Okresního soudu v Kladně, na kritéria, plynoucí z , ve znění , (o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nebo nesprávným úředním postupem) opodstatněně rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil. Je třeba dodat, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy ( , y), a proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy při ní postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d ( y ČR). Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů obsažená v a jestliže obecné soudy respektují kautely dané tímto ustanovením, pak nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů učiněné obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

,

a násl.). Z obsahu stížností napadených rozsudků nebylo zjištěno, že by se obecné soudy při provádění a hodnocení důkazů, o které opíraly svá rozhodnutí, dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu.

Pro výše uvedené byl návrh shledán v celém rozsahu zjevně neopostatněným a podle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2012

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu Ústavního soudu