Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3633/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy, ve věci žalobkyně L. S., zastoupené JUDr. Michalem Filipínským, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 18, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 820.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2010, č. j. – 61, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 6. 2009, č. j. - 39, kterým soud prvního stupně zamítl nárok žalobkyně na určení, že postupem Okresního soudu v Kladně ve věci sp. zn. došlo k nesprávnému úřednímu postupu v důsledku neodůvodněných průtahů a nárok žalobkyně na zaplacení částky 820.000,- Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené jí nepřiměřenou délkou daného řízení.

Soudy obou stupňů vyšly ze skutkových zjištění, že posuzované řízení bylo zahájeno žalobkyní žalobou podanou dne 7. 6. 2001. Předmětem řízení byl nárok na náhradu škody v částce 436.800,- Kč. Žalobkyně v průběhu řízení podávala řadu procesních návrhů (podala návrh na vydání předběžného určení, vznesla námitku podjatosti soudců, žádala o osvobození od soudních poplatků, podala odvolání i dovolání). V době rozhodování soudů nebylo dovolací řízení před Nejvyšším soudem pravomocně skončeno. Žalovaná nevyhověla žádosti žalobkyně na přiznání přiměřeného zadostiučinění.

Soudy dospěly k závěru, že nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy není dán. Po zhodnocení kritérií uvedených v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen OdpŠk) konstatovaly, že věc byla skutkově složitá, byl zadán znalecký posudek, přičemž předmět zkoumání se nacházel mimo území České republiky. Soudy v průběhu původního řízení vydaly řadu procesních rozhodnutí. Žalobkyně se sama výraznou měrou podílela na délce řízení podáváním neúspěšných opravných prostředků, žádostmi o osvobození od soudních poplatků, neúspěšnou námitkou podjatosti soudců, opakovaně žádala o prodloužení lhůt stanovených soudem a o odročení jednání a neposkytla potřebnou součinnost znalci. Postup soudů v posuzovaném řízení shledaly za plynulý. Význam řízení pro žalobkyni hodnotily jako standardní. Odvolací soud s odkazem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva Krča proti České republice zdůraznil, že mírný průtah v řízení lze tolerovat (věc byla s dovoláním předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí dne 2. 5. 2008 a v době rozhodování odvolacího soudu o ní nebylo zatím rozhodnuto). Na základě shora uvedeného odvolací soud potvrdil zamítnutí žaloby soudem prvního stupně, neboť nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu věta třetí OdpŠk.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Rozsudky soudů obou stupňů „nepovažuje za správné“. Má za to, že v posuzovaném řízení došlo k neodůvodněným průtahům. V řízení spatřuje sérii drobných průtahů, např. první jednání ve věci bylo zahájeno až po osmi měsících od podání žaloby, znalecký posudek byl vypracován až po dvou letech od jeho zadání. Namítá rovněž nesprávný výběr osoby znalce, který postrádal patřičné technické i jazykové vybavení. Podle žalobkyně soudy nepřihlédly ke specifickému předmětu sporu o náhradu škody (jednalo se o osobní automobil, tzv. „veterán“). Proto navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , (dále jen „ “) ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 ).

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím ve smyslu , ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen podle , přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě ustanovení

Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Dle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolací přezkum je za těchto podmínek přípustný toliko pro posouzení otázek právních, z čehož vyplývá, že relevantním dovolacím důvodem je jen ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( věta první ), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně právně významné.

Proces zkoumání významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce přitom není procesem shodným s prověřováním jeho správnosti z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud při tomto zkoumání především prověřuje, zda v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétním případě, ale pro judikaturu, tedy z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Nejvyšší soud pak zkoumá, zda jde o právní otázku, kterou dosud neřešil, popř. právní otázku řešenou rozdílně soudy nižších stupňů, či řešenou jinak, než v judikatuře Nejvyššího soudu, anebo otázku vyžadující jiné řešení, než jakého bylo dříve v judikatuře Nejvyššího soudu dosaženo.

Dovolatelka v posuzované věci však dovolacímu soudu žádnou otázku, kterou by bylo možno považovat za zásadně právně významnou, nepředkládá (nepředkládá totiž, byť zastoupena advokátem, otázku žádnou) a s výjimkou obecné nespokojenosti s rozhodnutím odvolacího soudu nelze z jejího dovolání zjistit, v čem považuje rozhodnutí odvolacího soudu za zásadně právně významné ve smyslu Pokud mají její námitky směřovat proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu (dovolací důvod dle o. s. ř), nelze k nim při posuzování přípustnosti dovolání ve smyslu přihlížet.

Dovolací soud z uvedených důvodů dovolání podle , ve spojení s jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 27. září 2011

JUDr. František I š t v á n e k, v. r.

předseda senátu