Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
73226.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 3956/11
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele F. J., zastoupeného Mgr. Janou Řezáčovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem ve Znojmě, nám. Republiky 18, směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 12 Co 499/2011 -31 ze dne 10. října 2011 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), se stěžovatel s odkazem na porušení svého práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu zaručeného v čl. 36 Listiny základních práv a svobo d a na porušení čl. 4 Ústav y ČR, dle kterého je úkolem obecných soudů ochrana základních práv a svobod, domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu Plzeň - město sp. zn. 18 C 247/2011 Ústavní soud zjistil, že v řízení o žalobě stěžovatele o vydání bezdůvodného obohacení proti žalovanému P. P. bylo stěžovateli usnesením Okresního soudu Plzeň - město č. j. 18 C 247/2011 -12 ze dne 9. června 2011 přiznáno osvobození od soudních poplatků. Usnesením téhož soudu č. j. 18 C 247/2011 -24 ze dne 8. srpna 2011 bylo stěžovateli dříve přiznané osvobození od soudních poplatků odňato. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni v záhlaví citovaným rozhodnutím usnesení Okresního soudu Plzeň - město č. j. 18 C 247/2001 -24 ze dne 8. srpna 2011 potvrdil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že v důsledku napadeného rozhodnutí nemohl ve věci samé uplatnit svá procesní práva, která jsou mu zákonem poskytována. Pokud by majetkové poměry stěžovateli dovolovaly soudní poplatek uhradit, učinil by tak a nepožadoval by osvobození od poplatkové povinnosti. Sociální situace stěžovatele však tento postup neumožnila a postupem soudů, kterým mu bylo přiznané osvobození od soudního poplatku odňato, bylo stěžovateli dle jeho tvrzení fakticky upřeno právo domáhat se svého práva zákonem připuštěným postupem.
Stran v záhlaví citovaného rozhodnutí samého stěžovatel neuvádí, v čem spatřuje jeho protiústavnost či nesprávnost a žádnou argumentaci v tomto směru ústavní stížnost neobsahuje.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá do rozhodovací sféry obecných soudů. S ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústav y ČR) Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěje (srov. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 271/2000
,
sp. zn. I. ÚS 201/02
,
sp. zn. II. ÚS 249/03
,
sp. zn. IV. ÚS 109/06
,
sp. zn. III. ÚS 2542/08
a další). Tato zásada je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83 , čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y ČR].
Dle názoru Ústavního soudu, který není další přezkumnou instancí v soustavě obecných soudů, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83 , čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y ČR], usnesení Okresního soudu Plzeň - město č. j. 18 C 247/2011 -24 ze dne 8. srpna 2011 zcela dostatečně vysvětluje, proč majetkové poměry stěžovatele osvobození od soudních poplatků neodůvodňují. Krajský soud v Plzni se ve v záhlaví citovaném rozhodnutí s jeho závěry ztotožnil a dále přesvědčivě vyložil, proč na straně stěžovatele není splněna ani další podmínka pro osvobození od soudních poplatků, a sice, že nejde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Ústavní soud, nemaje potřebu k odůvodnění těchto rozhodnutí obecných soudů cokoli dalšího dodávat, na ně pro stručnost pouze odkazuje a uzavírá, že svým přezkumem v záhlaví citovaného rozhodnutí nic, co by odporovalo jakýmkoli ústavně zaručeným principům, právům nebo svobodám, nezjistil.
S ohledem na tento závěr nemohlo být zasaženo ani do stěžovatelem uváděného práva domáhat se svého práva před nezávislým soudem, neboť v záhlaví citované rozhodnutí odvolacího soudu a jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně žádný deficit nevykazují a stěžovatelem uváděný zásah (coby jejich důsledek) jimi tak být vyvolán nemohl.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2012
Vlasta Formánková v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu