Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3218/10

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma - ze dne 14. února 2012

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti L. Č. proti usnesení Městského soudu v Brně č. j. -35 ze dne 31. srpna 2010, jímž nebylo vyhověno stěžovatelčiným námitkám, a příkazu soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno-město, Husova 8a, Brno, k úhradě nákladů exekuce č. j. 030 EX 23569/07-18 ze dne 28. června 2010.

VýrokUsnesení Městského soudu v Brně č. j. -35 ze dne 31. srpna 2010 a příkaz k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly č. j. 030 EX 23569/07-18 ze dne 28. června 2010 se zrušují.

Odůvodnění

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 12. listopadu 2010, která splňuje formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými jí byla uložena povinnost k zaplacení nákladů exekuce. Tvrdí, že jimi bylo porušeno právo na soudní a jinou právní ochranu garantované d (dále jen "") ve spojení s a y.

Stěžovatelka tvrdí, že svoji povinnost zaplatit částku 13 732 Kč, k níž byla vyzvána soudním exekutorem, ve stanovené lhůtě splnila. Přesto však byl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce v nesnížené podobě. Tento příkaz byl sice Městským soudem v Brně zrušen, dalším příkazem k úhradě nákladů exekuce však nedošlo k žádné změně a znovu byly náklady exekuce vyčísleny v nesnížené výši a městský soud tentokrát včas podaným námitkám nevyhověl, přičemž se však dostatečně nevypořádal s argumenty stěžovatelky, podloženými judikaturou Ústavního soudu. Stěžovatelka cituje závěry nálezů

sp. zn.

ze dne 1. 3. 2007 (N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb.) a

sp. zn.

ze dne 9. 3. 2010 (N 44/56 SbNU 495) a tvrdí, že dikce ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, (dále jen "") není absolutní. Vyplývá z ní, že odměna podle odstavce 1 je nejméně 3 000 Kč, a nikoli, že je to nejmenší možná odměna, kterou nelze nijak zkrátit v souladu s ustanovením exekučního tarifu. Smyslem ustanovení exekučního tarifu je, aby měl soudní exekutor za provedení bagatelní exekuce zaručenu minimální odměnu. Ustanovení exekučního tarifu má ovšem jiný účel, a to reflektování skutečnosti, že exekutor nemusel exekuci provést. V tom případě má nárok na 50 % odměny, ať byla původně jakkoli vysoká. Shodný názor zastává dle stěžovatelky i výklad exekučního tarifu obsažený v komentářové literatuře [viz Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, str. 525].

Z obsahu předložených listin Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Brně nařídil dne 3. 12. 2007 k návrhu oprávněného Dopravního podniku města Brna, a. s., exekuci na majetek stěžovatelky pro soudně přiznanou pohledávku ve výši 1 012 Kč s příslušenstvím, náklady předchozího řízení a náklady exekuce. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. Jaroslav Homola, který stěžovatelku vyzval k dobrovolnému plnění, což tato ve stanovené lhůtě učinila. Soudní exekutor poté vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, který soud k námitkám stěžovatelky zrušil a soudnímu exekutorovi uložil, aby předložil rozpis všech podstatných úkonů, které ve věci učinil. Nato soudní exekutor vydal nový příkaz k úhradě nákladů exekuce, napadený touto ústavní stížností, kterým bylo stěžovatelce uloženo zaplatit náklady exekuce v částce 12 120 Kč, a to odměnu exekutora ve výši 3 000 Kč, náhradu za hotové výdaje, ztrátu času a doručení písemností 3 500 Kč a daň z přidané hodnoty 1 300 Kč a náklady oprávněného 4 320 Kč. Soudní exekutor odůvodnil své rozhodnutí ustanovením § 87 odst. 3 exekučního řádu a ustanoveními § 5 a 6 exekučního tarifu. K vyčíslené odměně exekutora uvedl, že v průběhu exekučního řízení učinil řadu úkonů směřujících k zjištění majetku stěžovatelky a vymožení pohledávky. Jeho odměna činí 3 000 Kč plus DPH, která je stanovena v nejnižší možné výši, a tuto již nelze dále krátit.

O námitkách stěžovatelky rozhodl Městský soud v Brně dalším napadeným rozhodnutím tak, že námitkám nevyhověl, neboť ze strany exekutora neshledal jakékoli pochybení. Konstatoval, že odměna vyčíslená v příkazu exekutorovi náleží, neboť k plnění došlo po podání návrhu na exekuci, přičemž nejde o dobrovolné plnění mimo exekuční řízení, a že paušální odměnu exekutora nelze krátit u příkazů, které byly vydány po účinnosti novely exekučního tarifu provedené , kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů.

Po zvážení stížnostních námitek i obsahu napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Skutkově i právně shodný případ týkající se stejných účastníků řízení Ústavní soud řešil v nálezu

sp. zn.

ze dne 15. prosince 2011 (N 214/63 SbNU 467, dostupný též na http://nalus.usoud.cz), jímž ústavní stížnosti stěžovatelky vyhověl a napadená rozhodnutí zrušil. Dospěl přitom k závěru, že při rozhodování o výši odměny exekutora nebyly respektovány principy vymezené v nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

(viz výše) a v navazující judikatuře Ústavního soudu. Závěry učiněné v označeném nálezu lze aplikovat i na nyní projednávanou věc, přičemž Ústavní soud neshledal důvod se od nich odchylovat.

V nálezu

sp. zn.

Ústavní soud dovodil, že odměna exekutora by neměla být závislá pouze na výši vymoženého plnění, ale měla by odrážet složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční činnosti podle jednotlivých druhů a způsobů výkonu exekuce. Kromě toho by v systému odměňování exekutorů měl být přítomen i jistý výchovný prvek, a proto by mělo být dobrovolné plnění ze strany povinného, pokud k němu dojde až po nařízení exekuce, ale ještě před jejím vynuceným provedením, "oceněno" formou snížení odměny exekutora [obdobně též nálezy

sp. zn.

ze dne 10. 10. 2007 (N 155/47 SbNU 25),

sp. zn.

ze dne 31. 10. 2007 (N 175/47 SbNU 337),

sp. zn.

ze dne 19. 12. 2007 (N 232/47 SbNU 1021),

sp. zn.

ze dne 8. 7. 2008 (N 127/50 SbNU 111),

sp. zn.

ze dne 24. 11. 2010 (N 236/59 SbNU 399), dostupné též na http://nalus.usoud.cz]. Tento požadavek platná právní úprava realizuje prostřednictvím ustanovení § 11 odst. 1 exekučního tarifu. V nálezu

sp. zn.

ze dne 9. 3. 2010 (N 44/56 SbNU 495) Ústavní soud vyslovil právní názor, že takto krácena by měla být i minimální odměna 3 000 Kč dle § 6 odst. 3 exekučního tarifu, neboť ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) exekučního tarifu ve znění do 31. října 2008, které bylo v těchto řízeních aplikováno, odkazovalo na § 6 jako celek a kromě toho by opačný výklad vedl k popření výše vyložených principů odměňování exekutorů. Tyto závěry plně dopadají i na nyní projednávanou věc.

Jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení městského soudu, je v něm argumentováno tím, že uhrazení dluhu po nařízení exekuce nelze považovat za dobrovolné plnění mimo rámec exekuce. Lze souhlasit s tím, že skutečně nedošlo k plnění mimo rámec exekučního řízení, neboť v tom případě by odměna exekutora byla nulová [viz nález

sp. zn.

ze dne 29. 7. 2009 (N 171/54 SbNU 175)], ale okolnost, že stěžovatelka splnila svou povinnost dobrovolně, byť v poslední možný okamžik před nuceným výkonem, je relevantní z hlediska ustanovení exekučního tarifu ve znění do 31. října 2008. Městský soud sice argumentuje změnou právní úpravy provedenou , novelizované znění uvedeného ustanovení však nelze na projednávanou věc aplikovat, neboť dle přechodného ustanovení čl. II se exekuční řízení, zahájená a nedokončená do dne nabytí účinnosti této vyhlášky (což je tento případ), dokončí podle exekučního tarifu ve znění účinném do 31. října 2008. Odměna exekutora proto měla být snížena i pod hranici stanovenou v exekučního tarifu. Jestliže tak soudní exekutor nepostupoval a jeho pochybení nenapravil ani městský soud, došlo k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelky na spravedlivý proces dle y a práva na ochranu vlastnictví dle y. Nerespektováním nálezů Ústavního soudu vydaných ve stejných věcech byl porušen i , a y.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a podle ustanovení napadená rozhodnutí zrušil.