Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3958/11

Ústavní soud rozhodl dne 24. ledna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti B. K., zastoupeného JUDr. Pavlem Kavinkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Králodvorská 16, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 18. října 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces ( d), jakož i porušení y ČR, v záhlaví označené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a navrhuje jeho zrušení.

Napadeným rozhodnutím, jak patrno z jeho obsahu, byl zamítnut návrh stěžovatele - úpadce ze dne 27. 9. 2011, aby Vrchní soud v Praze určil Krajskému soudu v Ústí nad Labem, v konkurzu vedeném na majetek stěžovatele pod sp. zn. , lhůtu 30ti dnů k rozhodnutí podle § 29 odst. 3 zákona o konkurzu a vyrovnání. K zamítnutí návrhu stěžovatele došlo poté, co soud z obsahu spisu ověřil, že předložení konečné zprávy "dosud brání neutěšený stav věci po předešlých správcích a to, že nynější správce čeká na pokyny zástupce věřitelů k dalšímu postupu v řízení", přičemž rozhodující bude řešení nezaplacených pohledávek za podstatou. Soud učinil závěr, že procesní úkon, jehož provedení se stěžovatel domáhá, krajský soud provést nemůže, neboť vydání rozhodnutí o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce přichází do úvahy až poté, kdy bude předložena konečná zpráva, k čemuž zatím nedošlo.

Proti tomuto rozhodnutí směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel, aniž by v poměru k napadenému rozhodnutí samotnému vznášel konkrétní námitky, tvrdí porušení práva na spravedlivý proces, spočívající v nepřijatelné délce trvání řízení přesahující 14 let.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Stěžovateli lze nepochybně přisvědčit, že je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v d a Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod byly respektovány, přičemž případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži jednotlivce, který od soudu právem očekává ochranu svých práv v přiměřené době (srov. rozhodnutí

sp. zn.

,

,

,

a další). Při posuzování průtahů v řízení a nepřiměřené délky řízení tedy není rozhodující, zda jsou tyto způsobovány subjektivním faktorem stojícím na straně obecného soudu, resp. rozhodujícího soudce, nebo objektivním faktorem, jenž zahrnuje celkovou úpravu organizace soudnictví. Průtahy v řízení jsou dány i tehdy, když spočívají v objektivních okolnostech, stojících na straně soudu a ovlivňujících jeho procesní aktivitu (

sp. zn.

). Nicméně v posuzované věci Ústavní soud, vázán petitem ústavní stížnosti, domáhajícím se "pouze" zrušení napadeného rozhodnutí a nesměřujícím již proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícím v průtazích v řízení či nečinnosti příslušného soudu, aniž by tedy sám hodnotil přiměřenost délky trvání daného řízení, konstatuje, že samotným napadeným rozhodnutím k zásahu do práva stěžovatele na spravedlivý proces nemohlo dojít, když z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že návrhu stěžovatele na určení lhůty k provedení úkonu nebylo vyhověno proto, že za daného procesního stavu věci o schválení konečné zprávy, která dosud předložena nebyla, rozhodnout nelze.

Z uvedených důvodů byla stížnost podle , o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 24. ledna 2012

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu