Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3906/11

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. D., zastoupené Mgr. Janem Koptišem, advokátem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2017/13, proti usnesení Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ze dne 24. 10. 2011 č. j. 1 ZN 3355/2011-17 a usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Městského ředitelství policie Plzeň, Územního odboru služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 26. 9. 2011 č. j. KRPP-5593-49/TČ-2011-030571, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že tato rozhodnutí porušujíu ČR ad (dále jen "").

Z obsahu předložených listin Ústavní soud zjistil, že Okresní státní zastupitelství Plzeň-město zamítlo jako nedůvodnou stížnost stěžovatelky, jakožto vdovy po poškozeném, proti výše uvedenému usnesení Policie ČR, kterým byla dle § 159a odst. 1 trestního řádu odložena věc úmrtí poškozeného J. D. v souvislosti se smrtelným pracovním úrazem, k němuž došlo dne 18. 4. 2011. K tomuto rozhodnutí dospěl policejní orgán poté, co se dosavadním šetřením nepodařilo zjistit takové skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že byl spáchán trestný čin. Policejní komisař dospěl k závěru, že k uvedenému skutku došlo na základě porušení ze strany firmy OHL ŽS, a s., avšak nelze také přehlížet výsledek chemicko-toxikologického vyšetření krve poškozeného, z něhož jednoznačně vyplývá, že poškozený byl ve stavu těžkého stupně alkoholového ovlivnění, čímž porušil příslušná ustanovení . Zároveň nebylo zjištěno, že by na smrti poškozeného měla účast druhá osoba svým násilným jednáním.

Stěžovatelka polemizuje se závěry napadených rozhodnutí a tvrdí, že policejní orgán neprovedl úplné šetření a že se měl podrobněji zabývat dalšími okolnostmi souvisejícími s opilostí a pádem poškozeného. Zdůrazňuje též porušení bezpečnostních podmínek při práci na předmětném pracovišti. Podle stěžovatelky byl napadenými rozhodnutím porušen a y a y ČR.

Předtím, než Ústavní soud přikročí k meritornímu projednání a posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny formální, obsahové a další náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je "rozhodující skutečností pro posouzení zásahu do základního práva, jež je svou povahou právem procesním, to, zda stěžovatel je vůbec nositelem subjektivního práva (nároku) s hmotněprávním základem. Pokud totiž stěžovatel není vůbec nositelem takového subjektivního práva, nemůže pak podle Ústavního soudu namítat případný zásah do práva procesního, tedy práva na spravedlivý proces" (usnesení

sp. zn.

, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 33, usn. č. 34, str. 539). Jinak řečeno, Ústavní soud vyšel ze zásady, že žádný proces neexistuje samoúčelně, nýbrž jeho cílem je dosažení vzniku, změny či zániku hmotných práv a povinností fyzických či právnických osob. Tato skutečnost se musí nutně odrážet také v rovině základních práv a svobod, tj. ve sféře vymezení rozsahu práva na spravedlivý proces. Jestliže stěžovatel není vůbec nositelem toho kterého hmotného subjektivního práva nebo základního práva, nemůže se dovolávat práva na spravedlivý proces v příslušném řízení, neboť takový proces vlastně nevykazuje žádný hmotněprávní základ, a tudíž nemůže požívat ústavněprávní ochrany (srov. k tomu též usnesení

sp. zn.

, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 31, usn. č. 19, str. 327).

Hmotněprávním základem řízení, resp. procesních postupů orgánů činných v trestním řízení, je v daném případě trestněprávní odpovědnost případného pachatele trestného činu, která je však vztahem mezi tímto pachatelem a státem. Účelem procesu je zde osvědčení tohoto vztahu mezi pachatelem a státem, nikoliv bezprostřední ochrana individuálních subjektivních hmotných práv stěžovatele (srov. usnesení

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Z toho je třeba dovodit, že stěžovatelka v takovém postavení není oprávněna se dovolávat ústavně právní ochrany subjektivních procesních práv, jak se v ústavní stížnosti domnívala. Ostatním jednotlivcům, a to ani tehdy, jsou-li v procesním postavení poškozených, právní řád nepřiznává právo na trestní stíhání, které by dokonce mělo požívat ústavněprávní ochrany. Poškozený v trestním řízení, byť by se ho jednání, za které byl případný pachatel obžalován, citelně dotýkalo, nedisponuje právem na trestní stíhání a potrestání údajných pachatelů trestných činů. Trestní stíhání pachatelů, jakož i jejich potrestání po proběhnuvším soudním procesu, je monopolem státu (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

,

či

,

, dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Lze tedy shrnout, že žádné ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, neexistuje (srov. usnesení

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 14, usnesení č. 29). V odložení věci policejním orgánem a následném potvrzení tohoto rozhodnutí státním zástupcem proto nelze spatřovat porušení takových práv stěžovatelky, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu.

Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou [ ], neboť uvedenými rozhodnutími nebylo a ani nemohlo být zasaženo do základních práv stěžovatelky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2012

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu