Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3771/11

Ústavní soud rozhodl dne 18. ledna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti Ing. J. S., zastoupeného JUDr. Petrem Čunderlíkem, advokátem se sídlem Praha 1, Štěpánská 23, proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 25. 8. 2011 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ sp. zn. ze dne 28. 2. 2011, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 3. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení a 3, , , , d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhá se jejich zrušení.

Napadená rozhodnutí, jak patrno z jejich obsahu, byla vydána v řízení ve věci péče o nezletilé syny stěžovatele k návrhu matky na zvýšení výživného stěžovateli. Těmito rozhodnutími byl změněn původní rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 1. 10. 2007 č. j. -70 ve výrocích o výživném tak, že s účinností od 1. 9. 2010 byla stěžovateli stanovena povinnost přispívat na výživu nezletilého J. částkou 40.000,- Kč měsíčně a na výživu nezletilého A. částkou 30.000,- Kč měsíčně vždy do 15. dne v měsíci k rukám matky, přičemž pokud jde o dlužné výživné za dobu od 1. 9. 2010 do 31. 8. 2011 pro nezletilého J. ve výši 140.000,- Kč a pro nezletilého A. ve výši 105.000,- Kč, byla stěžovateli stanovena povinnost zaplatit je ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku k rukám matky. Odvolací soud rozsudkem shora označeným sice rozsudek soudu I. stupně měnil, avšak pouze s ohledem na uplynutí dalšího času od rozhodnutí prvého soudu, a jak plyne z odůvodnění jeho rozhodnutí, považoval skutková zjištění prvostupňového soudu i jeho právní závěry za správné.

Proti těmto rozsudkům směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel porušení shora označených ústavně zaručovaných práv spatřuje v podstatě v tom, že nebylo vyhověno jeho návrhu, s nímž v zásadě souhlasila i matka dětí a kolizní opatrovník, totiž návrhu rozdělit výživné na složku spotřební a složku spořící, která by byla ukládána na účty, jež otec pro děti založil. Soudy tomuto návrhu nevyhověly a výživné včetně dlužného výživného vzniklého jeho zpětným zvýšením mu uložily zaplatit k rukám matky. Stěžovatel je tak přesvědčen, že mu tímto postupem soudy znemožnily o potřebách dětí spolurozhodovat a zároveň takové "nerozhodnutí" soudu poškozuje zájem dětí. Z těchto v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů proto navrhl zrušení napadených rozsudků.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, odst. 3, , ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud především připomíná, jak plyne z jeho dosavadní obecně přístupné judikatury, že není součástí soustavy obecných soudů a těmto soudům není nadřízen. Je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y ČR), nepřísluší mu posuzovat celkovou zákonnost či dokonce správnost rozhodnutí, zhodnocení dokazování provedené obecnými soudy není oprávněn "přehodnocovat" a do činnosti obecných soudů proto může zasahovat pouze v těch případech, jestliže jejich rozhodnutím či jiným zásahem dojde k porušení ústavně zaručených práv a svobod. Takový stav však v posuzované věci zjištěn nebyl.

Obecné soudy věci věnovaly náležitou pozornost a odvolací soud, jak patrno z obsahu jeho rozhodnutí, dostatečně objasnil, proč neshledal důvody pro vyhovění uvedenému návrhu otce, a to poukazem na zákonnou povinnost matky (§ 37a zákona o rodině) spravovat jmění dětí, které má svěřeny do výchovy, s péčí řádného hospodáře, přitom konstatoval, že z obsahu spisu ani z tvrzení samotného stěžovatele neplyne nic konkrétního o tom, že by matka tuto svoji povinnost jakkoli porušovala. Dodal také, že je jistě právem otce, aby požadoval vyúčtování toho, jak je s výživným, pokud jde o tvorbu úspor pro děti, nakládáno s tím, že pokud by byly zjištěny skutečnosti svědčící pro závěr, že matka jmění dětí řádně nespravuje, pak lze činit konkrétní opatření. Na odůvodnění tohoto rozhodnutí lze tak odkázat a konstatovat, že dostatečně objasňuje učiněné závěry a nevykazuje tak prvky libovůle. Extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z toho vyvozenými, což by odůvodňovalo zásah Ústavního soudu (srov. např. nález

sp. zn.

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3, C. H. Beck, 1995), v daném případě zjištěn nebyl.

Ústavní soud tak uzavírá, že porušení ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, v posuzované věci neshledal, a proto z uvedených důvodů stížnost jako neopodstatněnou odmítl podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 18. ledna 2012

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu