Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2905/11

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci stěžovatele P. C., právně zastoupeného advokátem Mgr. Lukášem Trojanem, Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2011 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 3. 10. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení vrchního soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Ústavní stížností napadeným usnesením bylo rozhodnuto tak, že někteří ze soudců Městského soudu v Praze nejsou vyloučení z projednávání věci vedené u městského soudu pod sp. zn. . Stěžovatelem v ústavní stížnosti vyjmenovaní soudci jsou dle náhledu stěžovatele podjatí, výslovně je pak poukázáno na podjatost soudce JUDr. Vladimíra Fučíka, který byl v době komunistické diktatury, během níž byl stěžovatel z politických důvodů opakovaně vězněn, jmenován soudcem. Stěžovatel nesouhlasí s okleštěním jeho argumentace do pouhé účasti soudců v KSČ. Napadené usnesení vrchního soudu nebylo dle stěžovatele řádně odůvodněno. Další část argumentace stěžovatele je vedena proti způsobu, jakým byly u Městského soudu v Praze přidělovány spisy. Jednalo se o způsob, který nezaručoval transparentnost a jímž došlo k porušení práva na zákonného soudce.

III.

Ústavní soud přezkoumal návrh stěžovatele z ústavněprávního hlediska, načež dospěl k závěru, že se jedná o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.

Uvedenou argumentací stěžovatele se Ústavní soud v minulosti již zabýval, a to např. ve věci

sp. zn.

. Závěry Ústavního soudu uvedené v usnesení

sp. zn.

lze přitom zcela vztáhnout i na nyní projednávanou věc, neboť rovněž v nyní projednávané věci stěžovatel opíral námitku podjatosti určitých soudců vrchního soudu pouze obecně o jejich bývalé členství v Komunistické straně Československa, přičemž neuvádí k žádnému soudci vrchního soudu konkrétní skutečnosti nasvědčující podjatost.

Ústavní soud pro úplnost z pohledu relevantního pro nyní posuzovaný případ připomíná, že v nálezu

sp. zn.

konstatoval následující: "Prosté členství v KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti a nestrannosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalé členství v KSČ) je nutno posuzovat v každém případě přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce, jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen." Z uvedeného se podává, že tvrzení pohybující se v rovině obecnosti důvod k podjatosti soudce založit (již z povahy věci) nemůže. Dlužno dodat, že argumenty stěžovatele tuto míru obecnosti, nahlíženou Ústavním soudem jako ještě nikoliv relevantní, vykazují.

Namítá-li stěžovatel, že v jeho věci rozhodoval nezákonný soudce, nezbývá, než jej v dalším řízení odkázat na žalobu pro zmatečnost, neboť ústavní stížnost stojí na principu subsidiarity.

S ohledem na výše uvedené rozhodl Ústavní soud podle , ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu