Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2910/10

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) - ze dne 15. prosince 2011

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. H. proti příkazu Městského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2010 sp. zn. , jímž bylo přikázáno Vazební věznici Příbram, aby byl stěžovatel ihned propuštěn z výkonu trestu a v dané věci znovu převeden do vazby.

VýrokI. Městský soud v Brně příkazem ze dne 15. 9. 2010 sp. zn. porušil ústavně zaručená práva stěžovatele zakotvená v a 5 a d a v a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Příkaz Městského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2010 sp. zn. se proto ruší.

Odůvodnění

Ve své ústavní stížnosti M. H. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označeného příkazu Městského soudu v Brně (dále též jen "městský soud") pro porušení a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a a 36 d (dále jen " ").

Tímto příkazem městský soud přikázal Vazební věznici Příbram, aby byl stěžovatel ihned propuštěn z výkonu trestu a v dané věci znovu převeden do vazby. Jak vyplývá z příkazu, stěžovatel je spolu s dalšími dvěma osobami trestně stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle a odst. 2 písm. b) formou účastenství podle .

Stěžovatel poukázal na zákonné důvody v souvislosti s propuštěním z výkonu trestu, přičemž žádný z těchto důvodů nezná způsob propuštění z výkonu trestu převedením zpět do vazby. Původní vazba tak skončila právě nařízením výkonu trestu. Pokud byl soud přesvědčen o existenci vazebních důvodů i nadále, bylo jeho povinností rozhodnout o vzetí stěžovatele do vazby zákonem stanoveným způsobem, tedy usnesením, proti němuž je přípustná stížnost. Jestliže takto nepostupoval a stěžovatele (zmíněným příkazem) sice propustil z výkonu trestu, ale fakticky jej nepropustil, protože jej bez řádného rozhodnutí "převedl" do vazby, došlo k porušení jeho práva na osobní svobodu a na spravedlivý proces.

Městský soud v Brně ve svém vyjádření k dané věci uvedl, že k nezákonnému zbavení osobní svobody stěžovatele uvedeným příkazem nedošlo. Stěžovatel byl rozhodnutím téhož soudu ze dne 4. 3. 2010 sp. zn. ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2010 sp. zn. vzat do vazby. Dne 31. 5. 2010 městský soud ve spojení s usnesením krajského soudu ze dne 17. 8. 2010 sp. zn. rozhodl o ponechání stěžovatele i nadále ve vazbě. V mezidobí byl vyhlášen odsuzující rozsudek, který právní moci nenabyl v důsledku odvolání stěžovatele. Přesto však soudní tajemnice bez vědomí soudce rozhodla o převedení stěžovatele z vazby do výkonu trestu odnětí svobody. V okamžiku, kdy se o tom předseda senátu dozvěděl, požádal příslušnou věznici, aby tento nezákonný stav uvedla na pravou míru a stěžovatele převedla do vazby, ve které se měl kontinuálně nacházet. Proto nemohl znovu rozhodnout o vzetí stěžovatele do vazby, neboť se tak již stalo shora uvedenými rozhodnutími. Za nezákonný postup považuje převedení stěžovatele do výkonu trestu za situace, kdy odsuzující rozsudek ještě nebyl pravomocný, nikoli jeho navrácení do režimu vazby, ve kterém se nacházel.

Po prostudování ústavní stížnosti, vyjádření Městského soudu v Brně a jeho spisu Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Jak ukládá a 5 y ve spojení s čl. 5 odst. 1 a navazující ustanovení § 68 a násl. trestního řádu, nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, přičemž nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.

Ze spisu městského soudu sp. zn. Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl vazebně stíhán spolu s dalšími dvěma osobami pro podezření ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle . Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 7. 2010 č. j. -425 uznal stěžovatele vinným a uložil mu nepodmíněný trest odnětí svobody ve výši třiceti tří měsíců. Ve vztahu ke stěžovateli rozsudek nemohl nabýt právní moci, neboť stěžovatel proti němu podal odvolání. Přesto však dne 30. 8. 2010 byl stěžovatel na základě nepravomocného odsuzujícího rozsudku převeden do výkonu trestu odnětí svobody (č. l. 444 spisu). Po zjištění tohoto pochybení se městský soud pokusil věc "napravit" příkazem ze dne 15. 9. 2010 k propuštění stěžovatele z výkonu trestu za jeho současného "znovu převedení" do vazby, aniž by v tomto směru učinil jakékoli rozhodnutí, z něhož by vyplývalo, že důvody vazby podle § 67 trestního řádu trvají (č. l. 459 spisu). Dne 6. 10. 2010 podal obhájce stěžovatele žádost o okamžité propuštění z vazby z důvodu převedení stěžovatele z výkonu trestu do vazby bez řádného rozhodnutí (č. l. 482 spisu). O této žádosti nebylo rozhodnuto. Následně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 10. 2010 sp. zn. zamítl odvolání stěžovatele a rozsudek městského soudu nabyl právní moci (č. l. 490 spisu). Stěžovatel pak následující den nastoupil do výkonu trestu (č. l. 507 spisu). Doba vazby od 1. 3. 2010 do 30. 8. 2010 a od 15. 9. 2010 do 12. 10. 2010 včetně výkonu trestu v projednávané věci v době od 31. 8. 2010 do 15. 9. 2010 byla stěžovateli započtena (č. l. 522 spisu).

Nelze tedy souhlasit s argumentací soudu, že nebylo nutno znovu rozhodovat o vzetí stěžovatele zpět do vazby, neboť byl pouze vrácen do režimu, ve kterém se nacházel již ode dne 4. 3. 2010, kdy byl na základě rozhodnutí Městského soudu v Brně sp. zn. ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2010 sp. zn. vzat do vazby, která byla následně prodloužena, jak je uvedeno shora. Je zřejmé, že okamžikem převedení stěžovatele do výkonu trestu byla vazba fakticky i právně ukončena a byl zahájen výkon trestu odnětí svobody, byť nezákonný.

Trestní řád ani vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , kterou se vydává řád výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů, nezná institut převedení z výkonu trestu do vazby (ta v upravuje pouze možnost převedení obviněného z vazby do výkonu trestu na základě opatření soudu). Proto bylo povinností soudu po propuštění stěžovatele z výkonu trestu nově rozhodnout o jeho vzetí do vazby, pokud byl soud přesvědčen o existenci konkrétních skutečností odůvodňujících toto rozhodnutí. V dané věci tak soud nepostupoval a stěžovatele převedl do vazby bez zákonem požadovaného řádně odůvodněného rozhodnutí. Napadený příkaz totiž nelze považovat za zákonem požadované rozhodnutí o vazbě. V rámci řízení o ústavní stížnosti jej však lze považovat za rozhodnutí v tzv. materiálním smyslu a jako takový jej lze zrušit [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 6. 1. 1997 (U 1/7 SbNU 325), dostupné rovněž na http://nalus.usoud.cz]. V důsledku tohoto postupu byl stěžovatel v období od 15. 9. 2010 do 12. 10. 2010, kdy nabyl právní moci odsuzující rozsudek městského soudu a stěžovatel byl převeden do výkonu trestu odnětí svobody, držen ve vazbě bez řádného soudního rozhodnutí, které by vazbu nařizovalo. Tím byly porušeny a 5 a y a a Úmluvy.

Jak vyplývá z popisu věci, Krajský soud v Brně rozhodnutím ze dne 12. 10. 2010 sp. zn. zamítl odvolání stěžovatele proti odsuzujícímu rozsudku městského soudu, který tímto nabyl právní moci. Následně byl stěžovatel převeden z vazby do výkonu trestu odnětí svobody do Věznice Příbram. S ohledem na uvedené je zřejmé, že stěžovatel byl, krátce po doručení ústavní stížnosti Ústavnímu soudu dne 8. 10. 2010 převeden z vazby do výkonu trestu odnětí svobody, čímž pominula možnost bezprostředního zásahu Ústavního soudu, který by mohl mít vliv na zamezení porušování jeho ústavně zaručených práv a svobod, zejména práva na respektování osobní svobody. Ústavní soud tedy rozhoduje v době, kdy se stěžovatel ve vazbě již nenachází. Obdobná problematika je řešena konstantní judikaturou vycházející ze stanoviska pléna sp. zn. ze dne 6. 5. 2008 (ST 25/49 SbNU 673), které sjednotilo postup v těchto situacích a požaduje v případě vyhovění ústavní stížnosti zrušit napadené rozhodnutí, neboť vyhovující rozhodnutí Ústavního soudu se může projevovat v právní sféře stěžovatele např. při eventuální žádosti o odškodnění za nezákonné rozhodnutí.

Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti zcela vyhověl podle , o Ústavním soudu, a napadený příkaz zrušil podle citovaného zákona. Rozhodl tak v souladu s ustanovením poté, co dospěl k závěru, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci a účastníci řízení s tímto postupem souhlasili.

Nad rámec uvedeného považuje Ústavní soud za důležité doplnit, že započtení doby vazby, a to i v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (srov. Smatana proti České republice, č. 18642/04, ), nebrání vyhovujícímu rozhodnutí. Započtení je však možné brát v úvahu při posuzování případné žádosti stěžovatele podané podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.