Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2958/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti D. M., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem Symfonická 1496/9, 158 00 Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. června 2011, č. j. -88, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dovozuje, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivé řízení zakotvené v d (dále jen " ").

Stěžovatel se žalobou podanou proti České republice, jednající prostřednictvím Ministerstva práce a sociálních věcí, domáhal satisfakce ve výši 38.000 Kč za průtahy při vyřizování jeho žádosti o vyplacení jednorázové částky podle zákona , o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně , o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945. Žaloba byla zamítnuta rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 7. 2009, č. j. -63. K odvolání stěžovatele byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2010, č. j. -74. V tomto rozhodnutí byl stěžovatel poučen, že proti němu lze podat dovolání, bude-li shledáno, že právní otázka v něm řešená má po právní stránce zásadní význam. Na základě tohoto poučení podal stěžovatel dovolání, které však bylo odmítnuto ústavní stížností napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu s odůvodněním, že dovolání je podle ustanovení (dále jen " ") nepřípustné.

Proti uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu podal stěžovatel ústavní stížnost, ve které namítl, že postupem dovolacího soudu došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces. Uvedl, že soudní řízení bylo zahájeno dne 6. 8. 2008, tedy za platnosti ustanovení , které připouštělo podat dovolání ve věcech, v nichž dotčeným výrokem bylo rozhodováno o peněžitém plnění do částky 20.000 Kč. Z toho dovozuje, že v režimu tohoto ustanovení mělo dovolací řízení proběhnout. Pokud Nejvyšší soud odmítl dovolání s poukazem na to, že na dovolací řízení dopadá již nová úprava účinná od 1. 7. 2009, "změnil pravidla během hry". Na tomto základě se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu (ze dne 22. června 2011, č. j. -88). Ústavní stížnost ještě doplnil podáním doručeným dne 15. 11. 2011. Poukázal jím na srovnatelný případ, ve kterém ovšem bylo rozhodováno v dovolacím řízení o dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2009 a v němž bylo dovolateli vyhověno. Poukázal na to, že je pro něho nepřijatelné, aby o úspěšnosti dovolání rozhodovaly tak nahodilé faktory, jako je datum, kdy soud nařídil jednání o odvolání.

Ústavní soud již mnohokráte zdůraznil, že není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Postavení Ústavního soudu uvnitř soudní moci vymezuje článek 83 y tak, že jde o orgán ochrany ústavnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu záležitostí obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy podle y. To platí jak pro otázky vztahující se k předmětu sporu, tak i pro hodnocení otázek procesních. Pouze v případě, že by právní závěry obecných soudů byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, bylo by takové rozhodnutí možno považovat za odporující článku 36 odst. 1 d a článku 1 y.

, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), v ustanovení tím, že rozlišuje návrhy zjevně neopodstatněné, dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního. Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě postupu Nejvyššího soudu v souzené věci. Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud musí předeslat, že je vázán petitem ústavní stížnosti. Je-li napadeno pouze rozhodnutí dovolacího soudu, je tím přezkum ústavnosti omezen pouze na řízení před tímto soudem. Dovolací soud v dané věci rozhodoval o dovolání, které bylo podáno dne 11. 5. 2010, tedy více jak rok poté, co se stal platným a účinným , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Tímto zákonem bylo novelizováno ustanovení o přípustnosti dovolání tak, že došlo k navýšení peněžité částky jakožto hranice přípustnosti dovolání v občanskoprávních věcech z 20.000 Kč na částku 50.000 Kč. Tento zákon se stal platným k datu 8. 1. 2009. Účinným se stal v části týkající se předmětné úpravy k datu 1. 7. 2009. Podle přechodných ustanovení k tomuto zákonu se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Znamená to, že pro rozhodnutí odvolacího soudu přijatá po tomto datu platí nová úprava přípustnosti dovolání. Tento závěr je jednoznačný a nepřipouští jiný výklad. Postup Nejvyššího soudu byl proto v dané věci zcela v souladu s pravidly procesu a v tomto směru nemohlo dojít k zásahu do základních práv stěžovatele.

Stěžovateli nelze přisvědčit v jeho argumentaci, že rozhodnutí je nespravedlivé, protože mu nebylo dopřáno věcného přezkumu rozsudku odvolacího soudu. To, že k tomu nedošlo, nebylo způsobeno postupem dovolacího soudu, který se musel řídit procesními předpisy, ale postupem stěžovatele, který nevyužil možnosti napadnout ústavní stížností i rozhodnutí odvolacího soudu, neboť s ohledem na chybné poučení, kterého se mu dostalo v rozhodnutí odvolacího soudu, by Ústavní soud podle své ustálené rozhodovací praxe považoval takto koncipované podání za včas a řádně podané i proti tomuto rozhodnutí.

Ústavní soud nemohl přehlédnout, že zákonodárce stanovil téměř půlroční legisvakanci, aby se odborná i laická veřejnost měla možnost seznámit se změnou pravidel přípustnosti dovolání. Přitom do podání dovolání stěžovatelem uplynulo od účinnosti nové úpravy dalších deset měsíců. Zastoupení v dovolacím řízení a v řízení o ústavní stížnosti vyžaduje povinné zastoupení advokátem právě proto, aby práva účastníka řízení byla lépe chráněna. V civilním řízení platí zásada, že každý musí být bdělý při uplatňování svých práv.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud uzavírá, že tvrzené porušení základních práv stěžovatele v souzené věci neshledal. Na základě těchto skutečností jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ust. odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2011

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu