Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 35/2017

30 Cdo 35/2017

U S N E S E N Í

PhDr. H. P.,

proti žalované

České republice – Ministerstvu financí,

se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2016, č. j. -403, takto:

I. Návrh na přerušení řízení se zamítá.II. Dovolání se odmítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se žalobou domáhala zaplacení částky 50 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Ta jí měla být způsobena v jednom případě nezákonným rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2006, č. j. -48, zrušeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 6. 2007, č. j. -94. Za tuto nemajetkovou újmu požadovala žalobkyně částku 20 000 Kč.

Další újma jí měla vzniknout nezákonným rozhodnutím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „ÚZSVM“) ze dne 4. 2. 2005, č. j. 1818/2005, zrušeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2007, č. j. -107 a nezákonným rozhodnutím ÚZSVM, územního pracoviště Ostrava ze dne 18. 1. 2005, které bylo následně zrušeno rozhodnutím ÚZSVM ze dne 9. 1. 2008, č. j. ÚZSVMO/60842/2007-OPSJ. Za tuto újmu požadovala žalobkyně rovněž částku 20 000 Kč.

Konečně žalobkyně požadovala náhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč za nesprávný úřední postup e-podatelny ÚZSVM, která jí ve dnech 18. 10. 2007, 26. 1. 2008 a 18. 1. 2008 neměla potvrdit přijetí elektronických zpráv. U zprávy ze dne 18. 1. 2008 bylo žalobkyni navíc sděleno, že nebyla opatřena platným elektronickým podpisem.

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 50 000 Kč (výrok I), uložil žalobkyni zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 náhradu nákladů, které nesl stát, ve výši 21 000 Kč (výrok II) a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 1 800 Kč (výrok III).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně (v rozsahu 40 000 Kč, představujících zadostiučinění 2 x 20 000 Kč za nemajetkovou újmu z nezákonných rozhodnutí) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 40 000 Kč a výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok I), ve výroku o náhradě nákladů řízení státu rozsudek změnil tak, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč (výrok III).

Rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích napadla žalobkyně, bez právního zastoupení, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7. a čl. II bod 2. ), dále jen „ “, jako nepřípustné odmítl, když současně podaný návrh na přerušení řízení podle ve spojení s jako nedůvodný zamítl.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,

Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v tom, že vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak.

Dovolatelka dále namítá, že řízení bylo zahájeno 22. 7. 2008, tj. za účinnosti původního znění před „velkou“ novelou , kterým se v částka 20 000 Kč zvýšila na současných 50 000 Kč. Dovolatelka se tak domnívá, že byla zkrácena na svých právech v důsledku toho, že soud o žalobě nerozhodl dříve a že rozhodnutí odvolacího soudu, které napadla dovoláním, bylo vydané 8 let po podání žaloby, nikoli do jednoho roku, aby ho mohla napadnout dovoláním dle přechodných ustanovení čl. II odst. 12 Vzhledem k tomu si je rovněž vědoma skutečnosti, že její dovolání není přípustné dle co do výše požadovaného plnění 50 000 Kč.

Dovolatelka proto žádá, aby Nejvyšší soud dovolání neodmítal z důvodu nepřípustnosti dovolání a aby jí ustanovil advokáta, který podané dovolání doplní, aby mohlo být meritorně projednáno. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud podal Ústavnímu soudu podnět ke zrušení části uvedeného ustanovení tak, aby účastníci dlouhých řízení, kteří v průběhu dlouho vedeného řízení ztratili možnost podat ve své věci dovolání, nebyli kráceni na svých právech změnou podmínek v průběhu soudního řízení, a měli zachovánu možnost podat mimořádný opravný prostředek, s nímž při zahájení řízení počítali.

Návrh dovolatelky na přerušení řízení a na podání návrhu k Ústavnímu soudu na zrušení části čl. II odst. 12 , dovolací soud neshledal jako opodstatněný. Dovolací soud v dané věci rozhodoval o dovolání, které bylo podáno dne 30. 6. 2016, tedy sedm let poté, co se stal platným i účinným , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Tímto zákonem bylo novelizováno ustanovení o přípustnosti dovolání tak, že došlo k navýšení peněžité částky jakožto hranice přípustnosti dovolání v občanskoprávních věcech z 20 000 Kč na částku 50 000 Kč. Tento zákon se stal platným k datu 8. 1. 2009. Účinným se stal v části týkající se předmětné úpravy k datu 1. 7. 2009. Podle přechodných ustanovení k tomuto zákonu se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Znamená to, že pro rozhodnutí odvolacího soudu přijatá po tomto datu platí nová úprava přípustnosti dovolání. Tento závěr je jednoznačný a nepřipouští jiný výklad. Podle Ústavního soudu postupem dovolacího soudu podle předmětných přechodných ustanovení nemůže dojít k zásahu do základních práv účastníka (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. , a ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. ; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz).

Jelikož v daném případě bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 40 000 Kč, sestávajícím navíc ze dvou samostatných nároků po 20 000 Kč, nemůže být dovolání přípustné, neboť podle dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Na tom by nic nezměnilo ani ustanovení advokáta pro potřeby dovolacího řízení.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné ( ).

Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci příp. vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku [ , b) ].

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. června 2017

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu