Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
72400.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 3565/11
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Bazcom, a. s. se sídlem Praha 2, náměstí Míru 820/9, zastoupené JUDr. Karlem Valdaufem, advokátem se sídlem Praha 2, náměstí Míru 820/9, proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 9. 2011 č. j. 7 EC 397/2010 -31, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v její občanskoprávní věci vydaného rozsudku obecného soudu (v nákladovém výroku), a to pro porušení práva na soudní ochranu zaručeného článkem 36 Listiny základních práv a svobo Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny "), práva na právní pomoc zakotveného v jejím článku 37, práva soutěžitele na podnikání zaručeného článkem 26, jakož i práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a rovněž pro porušení ústavní povinnosti uložené soudu článkem 90 a 95 Ústavy České republik y.
Napadeným rozsudkem Okresní soud v Ústí nad Labem zavázal žalovaného M. Š. zaplatit stěžovatelce (žalobkyni coby právní nástupkyni Dopravního podniku města Ústí nad Labem) částku ve výši 1015 Kč s úrokem z prodlení z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k němu, a na náhradě nákladů řízení přiznal stěžovatelce napadeným výrokem pouze částku 300 Kč, představující zaplacený soudní poplatek. V odůvodnění svého rozhodnutí soud podrobně (a obšírně) vyložil, z jakých důvodů stěžovatelce v rámci náhrady nákladů řízení nepřiznal i požadovanou odměnu za zastoupení advokátem; považoval ji totiž za náklad vynaložený neúčelně.
Ve stejně tak obšírně zdůvodněné ústavní stížnosti, dovolávajíc se soudní judikatury i nálezů Ústavního soudu, stěžovatelka obsáhle oponuje závěrům obecného soudu, jehož rozhodnutí považuje za nepředvídatelné, obsahující prvky libovůle, a snáší řadu argumentů, které podle jejího názoru svědčí tomu, že odměna za zastoupení advokátem představuje naopak náklady řízení vynaložené účelně.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republik y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu ")].
Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.
Stěžovatelka se v ústavní stížnosti primárně dovolává - jakožto rozhodného ústavněprávního argumentu - porušení čl. 36 odst. 1 Listin Listiny , jenž zaručuje právo každého domáhat se svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu.
Toto právo stěžovatelce však upřeno nebylo potud, že se jí dostalo náležitého postavení účastníka řízení a nikterak se nenaznačuje, že neměla možnost využít zákonem stanovených procesních práv; dle odůvodnění rozsudku soud dal stěžovatelce explicite prostor, aby zdůvodnila účelnost zastoupení advokátem, jehož "spornost" tak dal dopředu najevo.
Přitom z čl. 36 odst. 1 Listin Listiny neplyne garance rozhodnutí "správného", natožpak rozhodnutí, jež stěžovatelka za správné pokládá.
Podřaditelné tomuto článku jsou až - v obecné rovině - situace, kdy interpretace podústavního práva, již obecné soudy zvolily, založila porušení některého (jiného) základního práva stěžovatele anebo je výrazem flagrantního ignorování příslušné kogentní normy či zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli.
K otázce náhrady nákladů řízení, o niž jde v dané věci, se Ústavní soud v rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje rezervovaně tak, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod (
sp. zn. IV. ÚS 10/98
,
,
,
,
); povaha - jen procesní - soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti povýtce způsobuje, že zde není zjevné reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního pořádku. Východisko pro připouštěnou výjimku se proto odvíjí od požadavku, aby vady nákladového výroku dosáhly specifické kvality a značné intenzity, má-li být dosaženo ústavněprávní roviny problému. Silněji než jinde se uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu.
Nic z uvedených podmínek pro zásah Ústavního soudu stěžovatelčině ústavní stížnosti nesvědčí. Obecný soud se spornou otázkou nákladů řízení rozsáhle a pečlivě zabýval, jím uplatněné názory jsou logicky předestřené, konzistentní a srozumitelné, a není pochyb, že jsou hájitelné. Tím je vyloučeno, aby mohly být kritizovatelné z nepředvídatelnosti či svévole, jak již dovodil ve stěžovatelčiných zcela shodných věcech Ústavní soud v usneseních
sp. zn. IV. ÚS 3259/11
a
. Tato rozhodnutí ze dne 22. 11. a 13. 12. 2011 jsou stěžovatelce známa, a proto na jejich odůvodnění nyní postačí jen odkázat. Stojí za to zaznamenat, že i v této věci nemá Ústavní soud závěr obecného soudu, že náklady advokátního zastoupení nebyly náklady účelně vynaloženými, za ústavně neakceptovatelný, a to i vzhledem k těm důvodům, na které soud poukázal, včetně kontextuálně ukotvených úvah na téma článku 37 odst. 2 Listin Listiny , "hromadnosti" zastoupení, jakož i pouhého "administrativního" obsahu činností zástupce na straně jedné a odborné, rovněž "advokátní", způsobilosti samotného zastoupeného na straně druhé.
Ve shodě se zmíněnými rozhodnutími ve věcech
sp. zn. IV. ÚS 3259/11
a
sp. zn. IV. ÚS 3563/11
je proto namístě závěr, že se stěžovatelce porušení základních práv a svobod doložit nezdařilo, a že její ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jako takovou ji Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2011
Jiří Mucha
předseda senátu