Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2907/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) K. Č. a 2) J. Č., zastoupených Mgr. Janem Mikulášem, advokátem se sídlem Praha 2, Rubešova 162/8, proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 1. 9. 2010, čj. - 459, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2011, čj. - 493, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé navrhli zrušení shora uvedených rozsudků vydaných v řízení o určení vlastnického práva, ve kterém jako žalovaní neuspěli. Podle jejich názoru došlo k nepřiměřenému zásahu do jejich ústavně zaručeného práva vlastnit majetek a zároveň do jejich práva na spravedlivý proces. Vzhledem k tomu, že v jejich věci dovolání není přípustné, obrátili se na Ústavní soud.

Po přezkoumání uvedených rozsudků dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstatou je polemika stěžovatelů se skutkovými zjištěními a právními závěry obecných soudů obou stupňů. Ústavní soud ovšem není další přezkumnou instancí v řízení před obecnými soudy. Skutečnost, že proti rozsudku odvolacího soudu není přípustný další opravný prostředek, neznamená, že roli další přezkumné instance převezme bez dalšího Ústavní soud.

Tvrzení stěžovatelů o rozporu označených rozsudků s ústavněprávními zásadami a se zákonnými kritérii neodpovídá skutečnosti, což vyplývá z jejich obsahu. V řízení o určení vlastnického práva okresní soud určil, že žalobce je vlastníkem nemovitostí, specifikovaných v rozsudku. K odvolání stěžovatelů krajský soud rozsudek okresního soudu potvrdil z důvodů, které v odůvodnění svého rozsudku jasně vyložil. Okresní soud i soud odvolací tedy náležitě zhodnotily provedené důkazy ve smyslu a na jejich základě učinily právní závěry, které řádně odůvodnily. Ve věci postupovaly v souladu s relevantními ustanoveními . Ústavní soud proto zcela odkazuje na odůvodnění jejich rozhodnutí s tím, že ve zkoumané věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny.

Obsahem ústavní stížnosti je polemika stěžovatelů se skutkovými závěry obecných soudů ohledně zjišťování vlastnického práva ke sporným nemovitostem. K argumentům této polemiky se již dostatečně vyjádřil odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku. V kompetenci Ústavního soudu není přehodnocovat závěry obecných soudů v konkrétních detailech sporu. Pokud tedy stěžovatelé nesouhlasí se závěry obecných soudů, nezakládá to automaticky odůvodněnost ústavní stížnosti. Ústavní soud v této věci neshledal žádná pochybení, která by znamenala porušení základních práv stěžovatelů.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu