Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2701/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. F., zastoupené JUDr. Zuzanou Zlatohlávkovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Riegrovo náměstí 1493, proti rozsudku Okresního soudu Hradci Králové ze dne 13. 6. 2011 č. j. -65, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označený rozsudek obecného soudu v její občanskoprávní věci, jelikož je přesvědčena, že jí bylo upřeno právo na spravedlivý proces a právo jednat před soudem, zaručená v a základních práv a svobod (dále jen " ").

Z ústavní stížnosti a vyžádaného procesního spisu sp. zn. se podává, že Okresní soud v Hradci Králové uložil stěžovatelce (žalované) povinnost zaplatit společnosti Český inkasní kapitál, a. s., se sídlem v Praze, 5 000 Kč s úrokem z prodlení z titulu smluvní pokuty, sjednané ve smlouvě o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací za nevrácení "technického zařízení - modemu" se společností UPC Česká republika, a. s., jež tuto pohledávku postoupila označené žalobkyni.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že žalobkyně neprokázala existenci svého nároku, neboť nedoložila, že předmětný modem převzala, stejně jako uzavření smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, resp. nepředložila smlouvu, jež nese (číselné) označení, které žalobkyně tvrdila. Popírá též, že v postupní smlouvě je postupovaná pohledávka dostatečně identifikována nezaměnitelným způsobem, přičemž takový nedostatek podle jejího názoru nelze odstranit výkladem (jak učinil soud), je-li smlouva uzavírána "mezi profesionály v oblasti obchodování s pohledávkami", a k témuž nemohl sloužit ani "blíže nespecifikovaný jmenný seznam" označený jako "přílohová listina". Konečně stěžovatelka namítá rozpor smluvní pokuty s dobrými mravy, neboť pokuta byla již od počátku smluvního vztahu v hrubém nepoměru s "téměř bezcenným technickým zařízením".

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

Stěžovatelka se v ústavní stížnosti - jakožto jediného relevantního ústavněprávního argumentu - dovolává porušení , jímž je garantováno, že každý se může domáhat svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu (odkaz na vystihuje jeho zřejmé nepochopení, resp. ze stěžovatelkou prezentovaných námitek se možnost jeho uplatnění nepodává).

Toto právo jí však upřeno nebylo potud, že se jí dostalo adekvátního postavení účastníka řízení a nikterak se nenaznačuje, že byla omezena v možnosti využít zákonem stanovených procesních práv, vyjadřovat se k věci či k provedeným důkazům, případně navrhovat důkazy vlastní atd., resp. že by její procesní postavení postrádalo znaky postavení ve vztahu k druhé procesní straně rovného.

Namítá-li stěžovatelka, že žalobkyně neprokázala, že převzala předmětný modem, resp. že uzavřela smlouvu, má očividně na mysli jen to, že se tak nestalo prostřednictvím určitého důkazu, nikoli že by tyto skutkové závěry byly vůbec nesprávné.

Kolizi s principy "spravedlivého procesu" v rovině právního posouzení věci představují nikoli "běžné" nesprávnosti, nýbrž až situace flagrantního ignorování příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů v soudní praxi ustáleného výkladu, resp. použití výkladu, jemuž chybí smysluplné odůvodnění, jelikož tím zatěžují vydané rozhodnutí ústavněprávně relevantní svévolí, nepředvídatelností a interpretační libovůlí.

Oproti očekáváním stěžovatelky však právní názory, jež byly obecným soudem v dané věci uplatněny, za protiústavní - v právě uvedeném smyslu - mít evidentně nelze.

Nelze dovodit výkladový exces, nepředvídatelnost vydaných rozhodnutí, případně absenci jejich logického a srozumitelného odůvodnění, což jediné - jak se podává z předchozího - by mohlo hrát roli při ústavněprávním přezkumu soudy podané interpretace rozhodného podústavního práva.

Pohledávka je náležitě identifikována, jestliže postupní smlouva obsahuje řádné označení postupitelova dlužníka a popis pohledávky co do její výše a skutečností, na nichž se zakládá, přičemž nesmí být zaměnitelná s jinou pohledávkou postupitele za stejným dlužníkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2011 sp. zn. ). Nemá-li postupitel vůči dlužníku v době postoupení jinou pohledávku s předmětem plnění stejného druhu jako u postupované pohledávky, pak platí, že postupovaná pohledávka je dostatečně určitě identifikována i tehdy, vymezuje-li ji jen údaj o osobě dlužníka a předmětu plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2011 sp. zn. ).

Tyto podmínky kritizovaná postupní smlouva splňuje, a námitka stěžovatelky z opaku proto (ani "podústavně") neobstojí.

Zásada souladu práv, resp. jejich výkonu s dobrými mravy (§ 3 obč. zák.), jíž se stěžovatelka dovolává rovněž, představuje princip, který v odůvodněných případech dovoluje zmírnit tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2011

sp. zn.

), případně pro nalezení spravedlivého řešení (srov. nález ze dne 5. 8. 2010

sp. zn.

).

Posouzení jednání jako odporujícího zásadě podle § 3 odst. 1 obč. zák. přísluší zásadně obecným soudům, a s ohledem na relativní neurčitost pojmu "dobré mravy" je jim k dispozici široká možnost uvážení; ústavněprávní přezkum vyloučen není, je však - v obecné rovině - omezen na to, zda jde o uvážení zákonem povolené, učiněné orgánem veřejné moci k tomu zmocněným a zda nevykazuje znaky svévole. Jinak Ústavnímu soudu coby orgánu ochrany ústavnosti přísluší korigovat pouze evidentní excesy (srov. usnesení ze dne 11. 9. 2008

sp. zn.

).

Ani o splnění této podmínky uvažovat v dané věci nelze, pakliže rozpor s dobrými mravy stěžovatelka vyvozuje z "nízké hodnoty technického zařízení" (ve vztahu k výši sjednané smluvní pokutě). Předně o této "hodnotě" toliko spekuluje, a ani úsudek, že je tomu tak "mimo pochyby", odnikud neplyne; obecný soud uvažuje o nízké hodnotě ("bezcennosti") až teprve tehdy, když v důsledku vrácení modemu "s odstupem několika let" od doby sjednané se dotčené technické zařízení stává technicky zastaralým. A za druhé, stěžovatelka pomíjí, že judikát, k němuž se uchyluje (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ), kolizi s dobrými mravy podmiňuje nikoli jakoukoli disproporcí mezi "cenou" předmětu práva, jejž smluvní pokuta zajišťuje, a výší sjednané smluvní pokuty, nýbrž - jak ostatně sama stěžovatelka uvádí - až tou, jež nabývá podoby "hrubého nepoměru".

A konečně stojí za připomenutí, že posuzovaná věc je tzv. bagatelní, kdy ve smyslu konsolidované judikatury Ústavního soudu platí, že úspěšné uplatnění ústavní stížnosti, jež nevychází z ničeho jiného než z tvrzení, že bylo porušeno ústavně garantované právo na spravedlivý proces ( ), předpokládá splnění vskutku přísně kladených podmínek, a opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální.

Tím spíše je pak namístě závěr, že podmínky, za kterých obecnými soudy provedené řízení a jeho výsledek překračuje hranice ústavnosti, splněny nejsou, a stěžovatelce se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji v senátu usnesením (bez jednání) odmítl [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. listopadu 2011

Jiří Mucha v. r.

předseda senátu