Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3329/11

Ústavní soud rozhodl dne 29. listopadu 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti L. S., zastoupené JUDr. Jiřím Peške, advokátem se sídlem v Praze 3, Nám. W. Churchilla 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 10. srpna 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces, v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a domáhá se jeho zrušení.

Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti, připojeného napadeného usnesení i rozhodnutí soudu I. a II. stupně, vydaných obecnými soudy v dané věci, a rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , bylo napadeným rozhodnutím dovolacím soudem odmítnuto jako nepřípustné dovolání stěžovatelky, opírající jeho přípustnost o ustanovení , proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 21. 4. 2010, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. ze dne 18. 11. 2009, kterým byla k žalobě žalobce Městské části Praha 4 stěžovatelce, jako žalované v daném řízení, stanovena povinnost vyklidit ve výroku označený byt do 30 dnů od právní moci rozsudku a stanovena jí povinnost nahradit žalobci náklady řízení. Jak plyne z odůvodnění napadeného rozhodnutí, dovolací soud učinil závěr, že odvolací soud, jehož rozsudek byl založen mimo jiné i na právním názoru, že projednání předmětné věci nebránila překážka věci pravomocně rozsouzené ve smyslu ustanovení , se neodchýlil od ustálené soudní praxe a soudní judikatury, řešící otázku totožnosti věci, potažmo věci pravomocně rozsouzené, z níž zároveň citoval. Tento závěr učinil s odkazem na rozdílnost skutkového děje, jak byl vylíčen v řízení této věci předcházející, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. .

Proti rozhodnutí dovolacího soudu směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatelka v podstatě obdobně jako v dovolání, s poukazem na genezi celého případu, zejména pak na pravomocná rozhodnutí již dříve obecnými soudy vydaná ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. , jimiž byla žaloba Městské části Praha 4 na vyklizení téhož bytu stěžovatelkou zamítnuta, zpochybňuje správnost právního názoru, že se v daném případě nejedná o překážku věci pravomocně rozhodnuté a dovozuje tak, že postupem soudů bylo porušeno právo na spravedlivý proces.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky Ústavní soud nezjistil. V posuzované věci dovolací soud, který rozhodoval o dovolání stěžovatelky obsahujícím v podstatě obdobné námitky, jako námitky vznášené v ústavní stížnosti, své rozhodnutí dostatečně zdůvodnil, a to i poukazem na svou judikaturu i rozhodnutí Ústavního soudu, a učinil tak v potřebném rozsahu a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem. Na zdůvodnění jeho rozhodnutí, jež obdobně jako rozhodnutí soudů I. a II. stupně klade důraz na okolnosti, které nově nastaly až po skončení dříve vedeného řízení pod sp. zn. , tak lze odkázat, s tím, že námitkou stěžovatelky, že v uvedeném předchozím řízení "byla výrazně porušena parita stran v její neprospěch", se v tomto řízení soud zabývat nemohl.

Ústavní soud tak uzavírá, že napadené rozhodnutí nevykazuje prvky libovůle, nebylo zjištěno, že by právní závěry obecných soudů byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývalo (srov. rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

). Zásah do práva na soudní ochranu stěžovatelky tak Ústavní soud nezjistil, a proto z uvedených důvodů byla její ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 29. listopadu 2011

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu