Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1043/08

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. R., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Ortmanem, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 6 - Řepy, Španielova 1267, proti Evropskému zatýkacímu rozkazu ze dne 11. 1. 2008, vydaného Krajským soudem v Brně ve věci sp. zn. , proti jinému zásahu orgánu veřejné moci – Krajskému soudu v Brně v téže věci, a o návrhu na zrušení ustanovení části sedmé , takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Návrh na zrušení ustanovení části sedmé se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora označeného Evropského zatýkacího rozkazu, kterým měl být předán z Irska do České republiky pro účely trestního stíhání. Dále navrhl, aby bylo Krajskému soudu v Brně zakázáno „aby pokračoval v porušování práva a svobody stěžovatele“ a navrhl – jak plyne z obsahu ústavní stížnosti - i zrušení ustanovení části sedmé , to vše pro tvrzené porušení , 2, , d a Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.

Stěžovatel, který se delší dobu zdržoval v Irsku, v ústavní stížnosti zejména uvedl, že u Krajského soudu v Brně bylo proti němu vedeno trestní stíhání. Dne 11. 1. 2008 vydal uvedený soud Evropský zatýkací rozkaz, na jehož základě byl zadržen irskými orgány, následně propuštěn na kauci a poté probíhalo v Irské republice jeho vydávací řízení. Stěžovatel považuje postup českých i irských orgánů ve věci evropského zatýkacího rozkazu za porušení svých základních práv, což obsáhle odůvodňuje. Za neústavní považuje stěžovatel i samotné vydání Evropského zatýkacího rozkazu, mj. proto, že v jeho případě byl vydán krátce po účinnosti , kterým se měnil , což je podle jeho názoru účelové.

Ústavní soud - jako vždy - nejprve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky a předpoklady stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ “), které by umožnily jeho následné věcné projednání. V tomto směru nelze pominout významný dosah dikce ustanovení § 387, resp. § 388 trestního řádu (dále jen „TrŘ“) ve spojení s § 405 odst. 6 věta první TrŘ, která se vztahují na předání osoby na základě Evropského zatýkacího rozkazu z jiného členského státu Evropské unie do České republiky, a dále ustanovení § 306a TrŘ. Se zřetelem na jejich obsah měl stěžovatel otevřenu možnost realizovat veškerá svá procesní práva, jak jsou uvedena v odst. 1 ustanovení § 306a TrŘ, tzn. za dodržení podmínek plynoucích z práva na spravedlivý proces uskutečnit svoji obhajobu v rozsahu uplatnění veškerých procesních práv, ohledně kterých to povaha geneze jeho trestní věci dovoluje. Stěžovatel měl tedy stále možnost chránit svá základní práva a uvádět vše, co slouží k jeho obhajobě, tzn. i námitky, obsažené v ústavní stížnosti.

Povaha citovaných ustanovení svědčí pro nepřípustnost ústavní stížnosti. Samotný napadený Evropský zatýkací rozkaz je individuálním právním aktem a má povahu jedné z podmínek, tvořících pouze předpoklad pro konečný úsudek a realizaci výsostné jurisdikce kompetentních orgánů Irské republiky o vydání či nevydání stěžovatele do České republiky.

Obdobně rozhodl Ústavní soud ve srovnatelných případech, např. v usneseních

sp. zn.

nebo

sp. zn.

(u jiných stěžovatelů).

Pokud jde o návrh stěžovatele na zrušení ustanovení části sedmé lze odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v ustanovení , odst. 2 písm. a) , sdílí procesně její osud i tento návrh.

Za tohoto stavu byly ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení části sedmé , bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání podle , odst. 2 písm. b) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuty.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 3. listopadu 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně senátu