Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1907/11

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti F. N., zastoupeného JUDr. Vladimírem Folprechtem, advokátem advokátní kanceláře Folprecht a Pustějovský, se sídlem v Českých Budějovicích, proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. ze dne 3. ledna 2002, a proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 25. dubna 2005, za účasti 1) Okresního soudu v Českých Budějovicích a 2) Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 28. června 2011 (označenou "žaloba na stát České republiky a na ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila") a na výzvu Ústavního soudu doplněnou podáním ze dne 19. října 2011 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Z nich mu bylo rozsudkem soudu uloženo, aby vyklidil určitou nemovitost a usnesením státní zástupkyně bylo zastaveno trestní stíhání M. H. a P. L. pro trestné činy lichvy a podvodu, kterých se měli dopustit vůči stěžovateli. Stěžovatel tvrdí, že komplexem jednání orgánů veřejné moci bylo porušeno jeho základní právo podle d.

2. V doplněné ústavní stížnosti konkrétně rekapituluje, že počátkem roku 2001 zareagoval na reklamní leták a kontaktoval P. L., který mu přislíbil půjčku 300.000 Kč, podmíněnou kupní smlouvou na dům stěžovatele, coby standardním způsobem zajištění pohledávky. Stěžovatel P. L. uvěřil a dle své představy fiktivní kupní smlouvou svůj dům prodal panu M. H. za údajných 800.000 Kč, které nikdy neobdržel. M. H. stěžovatele následně vyzval k vyklizení nemovitosti, či k vrácení kupní ceny, což stěžovatel obojí odmítl. Obecný soud rozsudkem, který je napaden ústavní stížností, a jenž nabyl právní moci dne 24. dubna 2002, nařídil na návrh M. H. stěžovateli předmětnou nemovitost vyklidit. Poté M. H. stěžovatele z předmětné nemovitosti vylákal a v doprovodu stěhovací služby a dalších osob po odvrtání zámku u vstupních dveří vnikl na pozemek a do domu, přičemž mělo dojít i k odcizení řady věcí stěžovatele a jeho rodiny. Když si stěžovatel uvědomil, jakým promyšleným způsobem byl podveden, podal na oba shora uvedené muže trestní oznámení. Z jeho výpovědi před policejním orgánem bylo možné dovodit podezření ze spáchání trestných činů podvodu, lichvy a porušení domovní svobody. Vyšetřování trestných činů lichvy a podvodu do samostatného řízení bylo vyloučeno a následně dne 25. dubna 2005 zastaveno. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. května 2005 byl M. H. zproštěn obžaloby z trestného činu porušení domovní svobody. Tato rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, respektive soudu se stěžovatel pokusil napadnout všemi dostupnými opravnými prostředky, leč neúspěšně.

3. V průběhu roku 2007 z denního tisku zjistil, že P. L. byl pro obdobnou činnost odsouzen, a že obdobnou trestnou činnost zopakoval ještě nejméně v 23 obdobných případech po celém území České republiky. To tedy uvedl v novém trestním oznámení a doufal, že tímto způsobem může dosáhnout obnovení prošetřování celé záležitosti. Všechny oslovené orgány podání stěžovatele postoupily Okresnímu státnímu zastupitelství v Českých Budějovicích. Do dnešního dne ovšem nedošlo k obnovení vyšetřování ve výše uvedené trestní věci, jež by bylo způsobilé odůvodnit i obnovu řízení v civilní věci. Přístup odpovědných orgánů naopak budil ve stěžovateli zdání, že není na vyšetření celé záležitosti zájem. Cílem stěžovatele je snaha dosáhnout spravedlivého potrestání trestné činnosti pachatelů a jejich dalších společníků, a zároveň naplnění práva na spravedlivý proces, jež stěžovateli zaručuje ústavní pořádek České republiky. Ač tedy vyčerpal všechny řádné opravné prostředky, a snažil se využít i řady dalších možností, jež mu poskytuje právní řád, nebylo mu umožněno dosáhnout soudní ochrany jeho práv.

4. Ústavní soud podle písm. d) y (dále jen " ") rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. V řízení o ústavní stížnosti je přitom podle y vázán ústavním pořádkem a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

5. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti vyložil, že řízení o ústavní stížnosti je ovládáno principem subsidiarity. Podle něj je možné se obrátit na Ústavní soud teprve poté, kdy došlo skutečně k vyčerpání všech procesních prostředků, které poskytuje k ochraně práva, jinak je ústavní stížnost podle zákona nepřípustná (srov.

sp. zn.

, U 12/37 SbNU 747; aj.). Již jen z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že jsou napadána toliko prvoinstanční rozhodnutí. U soudního rozhodnutí je tvrzeno, že nabylo právní moci, aniž by se věcí mohl meritorně zabývat alespoň odvolací soud. U rozhodnutí státní zástupkyně je pak tvrzeno, že další procesní aktivita stěžovatele následovala až s odstupem let od jeho vydání, v návaznosti na jiné skutečnosti. Stěžovatel tedy před podáním ústavní stížnosti zcela evidentně nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, které mu právní řád poskytuje.

6. Vedle toho je třeba zmínit, že podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. I kdyby bylo možné vyjít z toho, že napadená rozhodnutí jsou těmi, kterými bylo rozhodnuto o posledním prostředku k ochraně práv stěžovatele, pak by se jednalo zcela evidentně o ústavní stížnost opožděnou.

7. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona. Ústavní soud stěžovatele přitom ani nevyzýval k odstranění dalších vad ústavní stížnosti (zejména absence kopií napadených rozhodnutí), protože ani jejich odstranění by nemohlo na věci nic změnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. listopadu 2011

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj