Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3003/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci stěžovatelky PM Credit, s. r. o., se sídlem Olbrachtova 1334/27, Ostrava, zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Josefa Skupy 1639/21, Ostrava, adresa pro doručování: Elektrárenská 125, Frýdlant nad Ostravicí, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -172 ze dne 2. 8. 2011, ve znění opravného usnesení sp. zn. ze dne 31. 8. 2011, a usnesení Městského soudu v Praze č. j. -122 ze dne 25. 8. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 7. 10. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.

Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") vydal rozsudek pro zmeškání č. j. -108 ze dne 9. 2. 2010, jímž uložil žalovanému V. E. zaplatit stěžovatelce částku 10.960,- Kč s příslušenstvím a uhradit jí náklady řízení. Usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") č. j. -122 ze dne 25. 8. 2010 byl rozsudek obvodního soudu zrušen a věc mu byla vrácena k novému projednání. Proti rozhodnutí městského soudu podala stěžovatelka souběžně dovolání i ústavní stížnost, přičemž ústavní stížnost byla, s poukazem na probíhající dovolací řízení, usnesením Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 14. 12. 2010 odmítnuta jako nepřípustná dle a následně bylo usnesením Nejvyššího soudu č. j. -172 ze dne 2. 8. 2011, ve znění opravného usnesení sp. zn. ze dne 31. 8. 2011, odmítnuto pro nepřípustnost i dovolání, neboť výše peněžitého plnění, která byla předmětem řízení před obecnými soudy, nepřesáhla částku uvedenou v , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Stěžovatelka měla za to, že posledně uvedenými rozhodnutími městského a Nejvyššího soudu byla porušena její ústavně zaručená práva plynoucí z , , a d, proto navrhla, aby Ústavní soud rozhodl, jak výše uvedeno, a tato rozhodnutí svým nálezem zrušil.

II.

Ústavní soud následně námitky obsažené v ústavní stížnosti přezkoumal, přičemž dospěl k závěru, že jde o návrh dílem nepřípustný a dílem zjevně neopodstatněný.

V části, směřující vůči usnesení Nejvyššího soudu č. j. -172 ze dne 2. 8. 2011, ústavní stížnost splňovala veškeré podmínky meritorní projednatelnosti, tzn., byla podána včas a byla přípustná, nicméně jednalo se o návrh zjevně neopodstatněný. Závěru Nejvyššího soudu, že vzhledem k limitům stanoveným ustanovením nebylo dovolání přípustné, nebylo možno nic vytknout a stěžovatelka ostatně ani žádné konkrétní námitky vůči postupu dovolacího soudu nevznesla. Ústavní soud proto v této části ústavní stížnost odmítl dle .

Pokud šlo o usnesení městského soudu č. j. -122 ze dne 25. 8. 2010, jímž byl zrušen rozsudek pro zmeškání, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání, považoval Ústavní soud v této části ústavní stížnost za nepřípustnou, neboť nesměřovala proti konečnému rozhodnutí ve věci. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Jestliže tedy ve věci nadále probíhá řízení, které nebylo meritorně pravomocně skončeno, byl by zásah Ústavního soudu předčasný (ve vztahu k rozsudku pro zmeškání srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

,

, a

, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Nad rámec uvedeného lze dodat, že podle konstantních názorů judikatury a literatury ponechává vydání kontumačního rozsudku na uvážení soudu; soud rozsudek pro zmeškání vydat nemusí, ani když jsou splněny citovaným ustanovením předepsané předpoklady (srov. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 52, nález č. 10, str. 103 a násl., v literatuře kupř. Drápal, L. a kol. . Komentář. I. díl. 7. vydání, komentář k , bod 8.). Řízení bude dále pokračovat projednáním věci samé a stěžovatel bude v tomto řízení moci realizovat veškerá procesní práva, která mu náleží. Ústavnímu soudu tedy nezbylo než ústavní stížnost v této části odmítnout dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. října 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu