Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
68382.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 3331/10
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: PM Credit, s. r. o., se sídlem Ostrava, Olbrachtova 1334/27, zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Ostrava, Josefa Skupy 1639/21, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2010, čj. 28 Co 364/2010 - 122, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Svou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedeného usnesení, kterým mělo být porušeno její právo na to, aby povinnosti byly ukládány jen na základě zákona a v jeho mezích, zaručené v čl. 4 odst. 1 a 4, a právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále "Listina ").
II.
Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "soud prvního stupně") rozsudkem pro zmeškání ze dne 9. 2. 2010, čj. 26 C 204/2009 - 108, uložil žalovanému zaplatit stěžovatelce částku 10.960,- Kč s příslušenstvím za dodané a nezaplacené zboží. K jejímu odvolání Městský soud v Praze (dále "odvolací soud") usnesením ze dne 25. 8. 2010, čj. 28 Co 364/2010 - 122, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
III.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústav y ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita, která se odráží v požadavku vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.
Vedle toho má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že jejím důvodem jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústav y ČR), který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. V konkrétní a praktické podobě se tak realizuje ústavní princip dělby veřejné moci mezi jejími jednotlivými orgány. Pokud právní předpis stanoví, že v určité procesní situaci je příslušný k rozhodování konkrétní orgán veřejné moci, bylo by zásahem do jeho pravomoci a porušením principu dělby moci, pokud by o nich rozhodoval jiný orgán bez toho, že by mu byla dána možnost realizace jeho pravomoci.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
Stěžovatelka svou ústavní stížností napadla usnesení odvolacího soudu, kterým zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu, s jehož jednotlivými závěry se stěžovatelka neztotožňuje, bylo v souladu s poučením zde uvedeným možné ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení napadnout dovoláním. Jak Ústavní soud u Obvodního soudu pro Prahu 2 telefonicky ověřil, podala stěžovatelka dovolání dne 24. listopadu 2010 a dosud o něm nebylo rozhodnuto.
Podle ustálené a všeobecně uznávané judikatury Ústavního soudu se dovolání přípustné podle občanského soudního řádu považuje za poslední prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Ze shora uvedeného tak vyplývá, že ústavní stížnost stěžovatelky je co do naplnění formálních kritérií nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu , neboť posledním prostředkem k ochraně jejích práv je dovolání, které nemůže být odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na uvážení Nejvyššího soudu, což znamená, že nelze aplikovat větu za středníkem v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu , podle níž nelze trvat pouze na vyčerpání takového mimořádného opravného prostředku, který může být orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut z důvodů závisejících na jeho uvážení.
Pokud tedy stěžovatelka podala souběžně s ústavní stížností i dovolání k Nejvyššímu soudu, probíhá u něho řízení, v jehož rámci se může domáhat ochrany svých ústavně zaručených základních práv a svobod. Za této procesní situace není důvod k tomu, aby Ústavní soud, v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jehož znakem je i minimalizace zásahů do činnosti soudů, do doby, než bude toto řízení ukončeno, ve věci souběžně rozhodoval či vyčkával jeho rozhodnutí, čímž by neúměrně prodlužoval své řízení a nepřímo tak pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se proto ve věci stěžovatelky jedná o návrh nepřípustný, který soudce zpravodaj, aniž by se mohl zabývat meritem věci a vyjadřoval se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2010
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu