Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2433/11

Ústavní soud rozhodl dne 21. září 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti stěžovatele Hotel Hlaváč, s. r. o., se sídlem v Blansku, Svitavská 1010/35, zastoupeného JUDr. Alexandrem Nettem, advokátem se sídlem v Brně, Hlavní 40, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 31. 5. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a práva vlastnického ( a d), jakož porušení a y ČR, v záhlaví označené rozhodnutí dovolacího soudu.

Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti i obsahu připojených příloh - napadeného rozhodnutí, rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. ze dne 13. 2. 2009 a rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. ze dne 14. 6. 2010, bylo napadeným rozhodnutím dovolacího soudu odmítnuto jako nepřípustné dovolání stěžovatele směřující proti rozsudku odvolacího soudu shora označeného, jímž byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně, zamítající žalobu stěžovatele proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti a České republice - Českému úřadu zeměměřičskému a katastrálnímu v Praze, na zaplacení částky 18.985.914,35 Kč s příslušenstvím, jejíhož zaplacení se stěžovatel domáhal s odvoláním na ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen " "). Soudy I. a II. stupně po provedeném dokazování zamítly žalobu stěžovatele s podrobným zdůvodněním svého závěru o tom, že v dané věci není splněna základní podmínka vzniku odpovědnosti státu za škodu podle uvedeného zákona - nesprávný úřední postup ve smyslu jeho ustanovení , neboť jak rejstříkový soud v roce 1998 při zápisu Ing. J. do obchodního rejstříku jako likvidátora společnosti Juříček, s. r. o., tak i katastrální úřad následně při vkladu vlastnického práva k označeným nemovitostem do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy stěžovatelem s uvedenou společností uzavřené postupovaly v souladu s ustanoveními příslušných právních předpisů. Dovolání stěžovatele proti rozsudku odvolacího soudu bylo pak ústavní stížností napadeným usnesením odmítnuto jako nepřípustné, když dovolací soud, poté, co konstatoval, že stěžovatel žádnou z právních otázek, která by byla otázkou zásadního právního významu a byla určující pro rozhodnutí o věci samé, dovolacímu soudu nepředložil, učinil závěr, že rozsudek odvolacího soudu není rozhodnutím, jež má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Proti tomuto usnesení dovolacího soudu směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel po reprodukci obsahu rozhodnutí soudů ve věci postupně vydaných, obdobně jako v dovolání, dává najevo své přesvědčení o tom, že dne 7. 10. 1998 Krajský soud v Brně pochybil, když vydal výpis z obchodního rejstříku, v němž byl jako likvidátor společnosti Juříček s. r. o. uveden Ing. L. J., neboť soudu v té době již byla známa skutečnost, že proti usnesení, jímž byl likvidátor jmenován, bylo podáno odvolání a v důsledku této skutečnosti byl soud podle stěžovatele povinen postupovat podle a zajistit, aby dosavadní zápis byl v souladu se skutečným stavem věci. V uvedeném v podstatě stěžovatel spatřuje odpovědnostní titul, způsobilý založit odpovědnost státu ve smyslu ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Je toho názoru, že obecné soudy pochybily, když dospěly k závěru o absenci odpovědnostního titulu způsobilého založit důsledky předvídané v ustanovení zákona, domnívá se, že se jedná o protiústavní výklad a aplikaci použitých předpisů a navrhl proto zrušení napadeného rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele Ústavní soud nezjistil. Nutno zdůraznit, že z hlediska pravomoci Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti tomuto soudu nepřísluší přezkoumávat výklad jednoduchého práva, neboť ve smyslu ustanovení , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, je především v pravomoci Nejvyššího soudu ČR jako vrcholného soudního orgánu sjednocovat judikaturu nižších soudů a jimi prováděný výklad jednoduchého práva. V posuzované věci již soudy I. a II. stupně na základě zjištěného skutkového stavu, jenž ani Ústavní soud - s připomenutím své judikatury - nemůže sám přehodnocovat, ve svých rozhodnutích dostatečně rozvedly úvahy vedoucí je k závěru o nesplnění základní podmínky vzniku odpovědnosti státu za škodu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. S odkazem na znění ustanovení , ve znění účinném do 31. 12. 2000, zdůraznily, že vydaný výpis z obchodního rejstříku ze dne 7. 10. 1998, jako veřejná osvědčující stav zápisů v obchodním rejstříku ke dni jejího vydání, byl v naprostém souladu se stavem, který obchodní rejstřík dobově vykazoval. Dovolací soud, který rozhodoval o dovolání stěžovatele, obsahujícím v podstatě obdobné námitky, jako námitky vznášené nyní v ústavní stížnosti, poukázal na to, že stěžovatel v dovolání přišel s novou právní argumentací, pokládaje nyní za nesprávný úřední postup to, že rejstříkový soud nepostupoval podle ustanovení obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2000, za účelem dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem, neprovedl-li (po podaném odvolání) výmaz zápisu likvidátora společnosti z obchodního rejstříku, s tím, že již proto se o otázku zásadního právního významu, jejíž řešení by bylo určující pro rozhodnutí o věci samé a mělo význam i z hlediska rozhodovací praxe soudů, vůbec nejedná. Přitom zároveň zdůraznil, že v daném případě rejstříkový soud zapsal údaje o likvidátoru společnosti na základě rozhodnutí soudu o obsahu zápisu (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 8. 1998 sp. zn. Firm. 155095/98/59, Rg. C 20412/4/59) a zápis v obchodním rejstříku byl tedy v souladu s touto skutečností (vydaným usnesením). Ve svém rozhodnutí dovolací soud poukázal také na zdůvodnění soudů obou stupňů, z něhož se podává, že majetkovou újmu spočívající ve ztrátě vlastnického práva k nemovitostem, zpeněženým posléze v konkurzu, si žalobce zavinil sám ( , ), jelikož nebyl dbalý svých práv a účinně se nebránil zapsání nemovitostí do soupisu konkurzní podstaty (excindační žalobu vzal zpět a řízení bylo zastaveno). Dovolací soud tak své rozhodnutí dostatečně zdůvodnil, učinil tak v potřebném rozsahu a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem, a na zdůvodnění jeho rozhodnutí lze odkázat.

Ústavní soud tak uzavírá, že napadené rozhodnutí nevykazuje prvky libovůle, nebylo zjištěno, že by právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývalo (srov. rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

). Zásah do práva na soudní ochranu stěžovatele tak Ústavní soud nezjistil, a tudíž nemohlo dojít ani k tvrzenému porušení práva vlastnického.

Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. září 2011

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu