Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1933/11

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. O. T. a 2. P. T., obou zastoupených JUDr. Josefem Karlíkem, advokátem v Praze 10, Počernická 22, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 4. 2010 č. j. -151 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2011 č. j. , -202, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 26. 6. 2011 stěžovatelé napadli a domáhali se zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " "), že jim v průběhu řízení byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem [přičemž poukazují na (dále jen " ")], že postupem soudů bylo porušeno jejich právo rovnosti stran, resp. že byl porušen princip rovnosti příležitostí či rovnosti zbraní, garantované ustanovením a y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; porušen měl být i a y.

Jak patrno z ústavní stížnosti a jejích příloh, napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ve spojení s opravným usnesením ze dne 1. 12. 2010 č. j. -171 bylo částečně vyhověno žalobě Bytového družstva Zelený pruh, jež směřovala proti stěžovatelům, na zaplacení 47 821 Kč s příslušenstvím (z titulu plnění poskytovaných v souvislosti s užíváním bytu). Proti danému rozhodnutí podali stěžovatelé odvolání, Městský soud v Praze však napadeným rozsudkem ve spojení s opravným usnesením ze dne 13. 4. 2011 č. j. , -207 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

V ústavní stížnosti stěžovatelé mj. namítají, že soud prvního stupně sice dospěl k závěru, že vyúčtování (jako důkaz žalobce) nebylo správné, sám však toto vyúčtování (k jejich námitce) přepočítal a nárok přiznal, a to z jiného titulu (z titulu bezdůvodného obohacení namísto plnění ze závazného právního titulu - vyúčtování). Tím prý měl "opravovat důkaz" a současně změnit právní kvalifikaci nároku, který byl předmětem řízení, přičemž (ale) vyšel z jiných skutkových okolností, které podřadil pod hypotézu jiné právní normy. Tyto odlišné právní důvody mají představovat naprosto odlišné právní instituty, jejichž skutková podstata vykazuje navzájem zcela jiné obsahové a formální náležitosti. Takovou změnu právní kvalifikace může učinit svým dispozitivním úkonem pouze žalobce, jenž je oprávněn nakládat s předmětem řízení, a nikoliv soud. Pokud i odvolací soud sám změnil žalobní petit v právní kvalifikaci nároku, aniž tak učinil žalobce a aniž dal stěžovatelům možnost se ke změně vyjádřit, přednést své námitky, příp. navrhnout další důkazy, jak to předpokládají ustanovení , , odňal jim tímto nesprávným postupem možnost jednat před soudem, jak má plynout z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2000 sp. zn. .

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "), a dospěl k závěru, že se jedná o nepřípustný návrh.

Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Podle žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout (též) pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Pokud stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že jim odvolací soud svým nesprávným postupem odňal možnost jednat před soudem, pak s ohledem na již zmíněné ustanovení , zakotvující jeden z tzv. zmatečnostních důvodů, je zřejmé, že stěžovatelé tutéž námitku mohli uplatnit v žalobě pro zmatečnost proti rozsudku městského soudu. Tento procesní prostředek přitom nelze v daném případě pokládat za zjevně "neefektivní", a to právě vzhledem ke stěžovateli zmiňovanému rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2000 sp. zn. . V dané věci se Nejvyšší soud totiž zabýval otázkou přípustnosti a současně důvodnosti dovolání ve smyslu tehdy platného ustanovení , načež přisvědčil dovolatelce, že jí byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, jestliže odvolací soud druhé straně přiznal peněžité plnění z jiného právního důvodu (titulu), aniž by jí (dovolatelce) dal možnost realizovat její procesní práva, a to s argumentací, kterou stěžovatelé reprodukují v ústavní stížnosti. Pokud za této situace stěžovatelé uvedený mimořádný opravný prostředek před podáním své ústavní stížnosti nevyčerpali, je tato ve smyslu nepřípustná.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. září 2011

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu