Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1976/11

Ústavní soud rozhodl dne 8. září 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti T. H., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Karolíny Světlé 14, Praha 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. června 2011 č. j. -449, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti a jejím doplnění stěžovatel napadá v záhlaví označené usnesení, které mu bylo doručeno dne 14. 6. 2011 a tvrdí, že tímto rozhodnutím, kterým obvodní soud nepřipustil změnu žaloby a "žalobního návrhu žalobce podle podání ze dne 2. 5. 2011, doručeného soudu dne 2. 5. 2011", bylo porušeno základní právo podle článku 36 odst. 1 d (dále jen " ")

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 5, v řízení vedeném pod sp. zn. proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, domáhá náhrady škody a zadostiučinění v částce 300 000,- Kč za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou řízení vedeného pod sp. zn. , které dosud nebylo pravomocně skončeno.

Předmětným podáním ze dne 2. 5. 2011 stěžovatel podle svého tvrzení "pouze rozšířil žalobu o úroky z prodlení z žalované částky", přičemž takovému postupu podle jeho názoru neodporuje žádný zákonný důvod uvedený v ustanovení

Porušení článku 90 y ČR a základního práva ve smyslu článku 36 odst. 1 y spatřuje stěžovatel v neexistenci odůvodnění napadeného usnesení a rovněž v tom, že k nepřipuštění změny žaloby a žalobního návrhu podle jeho návrhu ze dne 2. 5. 2011 nebyl dán důvod podle ustanovení

Stěžovatel s odkazem na judikaturu Ústavního soudu namítá, že třetí senát Ústavního soudu nerespektuje závěry vyslovené v jím vyjmenovaných nálezech, pokud usnesením ze dne 1. 6. 2011

sp. zn.

odmítl jeho ústavní stížnost v procesně obdobné věci, a proto navrhuje, aby Ústavní soud postupoval podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů a předložil věc k posouzení plénu.

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a jejího doplnění je zřejmé, že stěžovatel s odvoláním na ustanovení a jím citovanou judikaturu Ústavního soudu [např. nálezy ze dne 28. 1. 1999

sp. zn.

(N 16/13 SbNU 115), ze dne 9. 10. 2008

sp. zn.

(N 169/51 SbNU 79), ze dne 6. 11. 1996

sp. zn.

(N 117/6 SbNU 339) a ze dne 31. 5. 2006

sp. zn.

(N 110/41 SbNU 365)] nesouhlasí s postupem Obvodního soudu pro Prahu 5, který nepřipustil stěžovatelem navrhovanou změnu žaloby a žalobního návrhu podle jeho podání ze dne 2. 5. 2011, které bylo soudu doručeno téhož dne v řízení o náhradu škody a zadostiučinění 300 000,- Kč, o návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení písemnosti. Důvodem nesouhlasu je především absence odůvodnění napadeného usnesení.

Ústavní soud si je vědom názorů uvedených v judikatuře Ústavního soudu, které se vztahují k rozhodování soudu o změně žaloby, vždy však v každém jednotlivém případu, tedy nikoli mechanicky a paušálně, zvažuje, zda a do jaké míry lze zcela bezvýjimečně na takové závěry odkázat, aniž by současně došlo k porušení zásady rovnosti stran či spravedlnosti soudního řízení jako celku.

V již citovaném usnesení ze dne 1. 6. 2011

sp. zn.

Ústavní soud v souvislosti s ústavní stížností téhož stěžovatele poukázal (mimo jiné) rovněž na skutečnost, že i když soud měl nepřipuštění zdůvodnit, nelze v postupu označeného soudu shledat důvod pro zásah Ústavního soudu. Vzal přitom v úvahu, že podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Vůdčím principem řízení před Ústavním soudem je subsidiarita ústavní stížnosti, která především znamená, že před jejím podáním mají být vyčerpány všechny dostupné prostředky k nápravě údajného porušení základního práva.

Předpokladem přípustnosti řízení o ústavní stížnosti je tedy to, aby předmětné rozhodnutí napadené ústavní stížností bylo pravomocné a dále splnění povinnosti stěžovatele před podáním ústavní stížnosti vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ).

Z výše uvedeného principu subsidiarity ústavní stížnosti existují dvě výjimky: jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti došlo [ ] nebo v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma [ ].

Stěžovatel podal ústavní stížnost proti napadenému usnesení za situace, v níž nebylo dosud vydáno konečné rozhodnutí ve věci, přičemž se v daném případě nejedná o žádnou z výjimek uvedených v ustanovení . I když proti usnesení soudu prvního stupně, jímž nebyla připuštěna změna žaloby, není odvolání přípustné, nejde o rozhodnutí, jímž se předmětné řízení ve věci sp. zn. končí.

Stěžovatel může svůj tvrzený nárok uplatnit v samostatném (odděleném) řízení. Nevýhody, jež z toho vyplývají pro stěžovatele, jsou vyváženy zájmem na tom, aby řízení ohledně merita věci mohlo být ukončeno.

Protože Ústavní soud ve své judikatuře vyjadřuje názor, že spravedlnost řízení před obecnými soudy lze posuzovat jen s ohledem na pravomocně skončené řízení, tedy na řízení jako celek, nikoli jen na jeho jednotlivé části, jak se zjevně domnívá stěžovatel, je ústavní stížnost za dané procesní situace předčasná.

Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. září 2011

Jan Musil

soudce zpravodaj