Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1956/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele J. N., zastoupeného JUDr. Květuší Blaškovičovou, advokátkou na adrese Plzeň, Pod Vinicemi 2, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. října 2008 č. j. -37, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. února 2009 č. j. -58 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2011 č. j. -79, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. července 2011, se stěžovatel domáhal podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva zaručená d (dále jen ""), Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a a y (dále jen "").

Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou podanou dne 18. srpna 2008 u Okresního soudu Plzeň-město domáhal po žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti (dále jen "žalovaná") zaplacení částky 1 000 000 000,- Kč z důvodu stěžovatelem tvrzeného nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v neumožnění seznámení stěžovatele jako obviněného se spisem Policie ČR ČVS:MVPM-1212/40-01-Kk podle § 92 trestního řádu dne 17. května 2002. Soud prvního stupně žalobu zamítl z důvodu promlčení případného nároku. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Nejvyšší soud pak stěžovatelem podané dovolání odmítl pro jeho nepřípustnost.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že se cítí být diskriminován represivním jednáním Policie ČR a s rozhodnutím ve věci rozhodujících soudů nesouhlasí, neboť soudy dle jeho názoru porušily jeho právo na rovné zacházení a spravedlivé řízení.

Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře zdůrazňuje (srov. usnesení ze dne 31. srpna 2010

sp. zn.

, odst. 49, in http://nalus.usoud.cz), že s jeho ústavní rolí se neslučuje, aby ve vztahu k jiným státním orgánům vystupoval v postavení jakési "superrevizní" nebo snad dokonce kontrolní instance. Jeho posláním též není, aby podával výklad "obyčejných" (podústavních) právních norem. Výlučná role, jež Ústavnímu soudu přísluší, je být "soudním orgánem ochrany ústavnosti" (y).

Stěžovatel v ústavní stížnosti sice tvrdí porušení svých základních práv zaručenýchu, Úmluvou au, podstatou ústavní stížnosti je ovšem opakování námitek uplatněných stěžovatelem v průběhu soudního řízení a polemika stěžovatele s odůvodněním napadených rozhodnutí. Argumenty, které stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil, nevedou k závěru, že by došlo k zásahu do práv, jichž se dovolával, neboť Ústavní soud žádný důvod, pro který by mohla vzniknout pochybnost o ústavní konformitě postupu ve věci rozhodujících soudů při vydání jejich rozhodnutí, neshledal. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí náležitě zabývaly, svá rozhodnutí řádně odůvodnily a uvedly, jaké okolnosti je k jejich rozhodnutím vedly. Ústavní soud proto neshledává důvod odůvodnění napadených rozhodnutí znovu podrobně opakovat a zcela na ně odkazuje.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 22. srpna 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu