Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2011/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. V., zastoupeného JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem se sídlem Kolín IV., Sladkovského 13, proti usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 10. 6. 2009, čj. - 54, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2010, čj. - 94, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 5. 2011, čj. - 160, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů, vydaných v řízení o jeho návrhu na obnovu řízení, původně vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , ve kterém neuspěl. Podle názoru stěžovatele všechny tři soudy, jako orgány veřejné moci, porušily jeho základní práva, a to podle a d a y ČR.

Z obsahu předložených listin Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 10. 6. 2009, čj. - 54, byl zamítnut návrh stěžovatele na obnovu řízení, původně vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. . Okresní soud poukázal na ustanovení , a , upravující podmínky pro obnovu řízení a dospěl k závěru, že návrh byl stěžovatelem podán po uplynutí jak lhůty subjektivní, tak i objektivní. Usnesení, proti kterému jeho návrh směřuje, nabylo právní moci dne 6. 3. 1998. I když ze spisu nebylo zjištěno, kdy bylo stěžovateli doručeno, lhůta k podání návrhu na obnovu řízení uplynula nejpozději uplynutím lhůty 3 měsíců od právní moci rozhodnutí, tj. dnem 6. 6. 1998. Objektivní tříletá lhůta pak uplynula dne 6. března 2001. Soud se zabýval i otázkou, zda bylo rozhodnutí Okresního soudu v Kolíně o zastavení řízení, proti kterému návrh směřuje, rozhodnutím ve věci samé. Jednalo se totiž o usnesení o zastavení řízení z důvodů , takže šlo o rozhodnutí procesní povahy, nikoliv rozhodnutí o meritu věci.

K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze usnesení okresního soudu potvrdil. Shodně konstatoval, že rozhodnutí o zastavení řízení není rozhodnutím ve věci samé, i když se jedná o rozhodnutí, kterým se řízení končí. Pro žalobu na obnovu řízení je typické, že může směřovat jen proti pravomocnému rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno a kterým bylo současně rozhodnuto ve věci samé. Zákonný požadavek přípustnosti obnovy řízení podle tedy nebyl ve věci naplněn.

Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl pro nepřípustnost. Poukázal na to, že ustanovení podmiňuje přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, tím, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ). Rozhodnutí o povolení obnovy řízení je rozhodnutím výlučně procesní povahy, které je způsobilé založit účastníkovi jen právo procesní, totiž nové projednání věci podle . Rozhodnutí o povolení obnovy řízení tedy neřeší věc samu, ale procesní otázku, zda věc sama bude v případném obnoveném řízení projednána znovu (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ).

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Její podstata spočívá v polemice stěžovatele s právními závěry obecných soudů, a to ve shodném smyslu a rozsahu, jak své námitky uplatnil již v řízení před těmito soudy. Stěžovatel tak staví Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Toto postavení však Ústavnímu soudu nepřísluší (y ČR).

Posláním Ústavního soudu je tedy především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních předpisech. Po přezkoumání ústavností předmětného řízení Ústavní soud zjistil, že obecné soudy se v dané věci nedopustily žádného pochybení. Důkladně se zabývaly otázkou, zda jsou v dané věci splněny podmínky pro obnovu řízení a stěžovateli podrobně vyložily, proč splněny nejsou. Zejména pak Nejvyšší soud jasně a srozumitelně vysvětlil procesní charakter celé věci. Ze strany obecných soudů tedy nedošlo k porušení žádných základních práv stěžovatele a v podrobnostech nelze než odkázat na odůvodnění stěžovatelem kritizovaných rozhodnutí. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. srpna 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu