Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3572/2010

U S N E S E N ÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce B. V., zastoupeného JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem se sídlem v Kolíně, Sladkovského 13, proti žalované České republice – Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy se sídlem v Praze 1, Karmelitská 529/7, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2010, č.j. -94, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením Krajský soud v Praze potvrdil usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 10. června 2009, č.j. -54, jímž byl zamítnut návrh žalobce na povolení obnovy řízení, původně vedeného u Okresního soudu v Kolíně

pod sp. zn. . Vyšel ze zjištění, že původní řízení bylo ukončeno usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 14. července 1997, č.j. -107, jímž došlo k jeho zastavení pro vady žaloby podle , ve znění účinném do 31. 12. 2000; usnesením ze dne 30. ledna 1998, č.j. -122, Krajský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Po právní stránce odvolací soud věc posoudil podle ustanovení , ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „ “). Dovodil, že podle cit. ustanovení může účastník návrhem na obnovu řízení – za splnění dalších zákonem stanovených podmínek – napadnout pouze pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé. Tímto rozhodnutím není usnesení o zastavení řízení pro vady žaloby ( , ve znění účinném do 31. 12. 2000), které žalobce v posuzované věci návrhem na obnovu řízení napadá. Usnesení, jímž soud prvního stupně žalobcův návrh zamítl ( ), shledal proto odvolací soud věcně správným.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal za ustanovení (ve znění účinném od 1. 1. 2001), co do důvodů na a b) a odst. 3 V dovolání obsáhle vylíčil dosavadní průběh řízení a důvody, pro které má za to, že usnesení o zastavení řízení

– o němž tvrdí, že mu nebylo dosud doručeno – je nesprávné. Nesouhlasí se závěrem soudů nižších stupňů, že nejde o rozhodnutí ve věci samé. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná označila usnesení odvolacího soudu za správné a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

Dovolání není přípustné.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 16 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 1. 2001).

Jelikož v původním řízení, o jehož obnovu jde, rozhodl Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 14. července 1997, č.j. -107, tedy před účinností , správně odvolací soud návrh na povolení obnovy řízení projednal a rozhodl o něm rovněž podle dosavadních právních předpisů, tedy podle ve znění účinném před 1. 1. 2001. Proto i v dovolacím řízení bylo nutno postupovat podle dosavadních právních předpisů – dále opět jen „ “ (srovnej část dvanáctou, hlavu první, bod 17 ). Znamená to, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka přípustnosti dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek

pod č. 14, ročník 2004).

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje v prvé řadě ustanovení O žádný z případů v tomto ustanovení vyjmenovaných však v dané věci nejde a žalobce – dovozuje mylně přípustnost dovolání z ustanovení , ve znění účinném od 1. 1. 2001 – se jich ani nedovolává. Vady řízení a rozhodnutí, s nimiž ustanovení (opět ve znění účinném

do 30. 12. 2000) spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) a k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( ), v dovolání rovněž namítány nejsou a z obsahu spisu se nepodávají.

Ustanovení podmiňuje přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, tím, aby šlo o usnesení ve věci samé, a to bez zřetele k tomu, jde-li o případ, kdy vyslovení přípustnosti dovolání zvažuje odvolací soud ( ) nebo (za splnění podmínek určených v ustanovení ) soud dovolací. Věcí samou rozumí se samotný předmět,

pro nějž se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé takové rozhodnutí soudu,

jímž se v tzv. sporném řízení na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 264, sv. 3). Rozhodnutí o povolení obnovy řízení ( ) je naproti tomu rozhodnutím výlučně procesní povahy,

které je způsobilé založit účastníku jen právo procesní, totiž nové projednání věci

(nyní již ve smyslu věci samé) podle Rozhodnutí o povolení obnovy tedy neřeší věc samu (vymezenou návrhem resp. žalobou), ale procesní otázku, zda věc sama bude v případném obnoveném řízení projednána znovu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61, ročník 1998). Ani podle ustanovení proto dovolání přípustné není.

Povahu rozhodnutí ve věci samé – pro účely dovolacího řízení – přiznává usnesení o žalobě na obnovu řízení až ve znění účinném od 1. 1. 2001

(srov. , ve znění ). Shodně – jak tomu je i podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 – podmiňuje však přípustnost žaloby na obnovu řízení proti pravomocnému usnesení tím, že jde o usnesení ve věci samé (srov. , ve znění účinném od 1. 1. 2001). Takovým rozhodnutím ovšem usnesení o zastavení řízení pro vady žaloby (nyní o jejím odmítnutí; ) není, byť jde o rozhodnutí, jímž se řízení končí.

Jelikož dovolání v daném případě směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravným prostředek přípustný není, Nejvyšší soud

– aniž nařizoval jednání ( věty první ) – dovolání odmítl ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2000).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty druhé, a za situace, kdy žalobce v dovolacím řízení nebyl úspěšný a žalované v něm náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. května 2011

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu