Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2012/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele B. V., zastoupeného JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem se sídlem Kolín, Sladkovského 13, proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. srpna 2008 č. j. -55, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 10. února 2009 č. j. -96 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2011 č. j. -123, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 8. července 2011, se stěžovatel domáhal podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva dle d (dále jen " ") a a y (dále jen " ").

Z předložené ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se podanou žalobou u Okresního soudu v Pardubicích domáhal, aby žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti byla uložena povinnost, vydat stěžovateli ze spisu Okresního soudu v Kolíně sp. zn. a sp. zn. znalecký posudek znalce Ž. Soud prvního stupně žalobu na vydání věci zamítl. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Nejvyšší soud připustil dovolání podané stěžovatelem dle ustanovení z důvodu, že dosud neřešil otázku, zda se účastník může domáhat vydání znaleckého posudku, který se týká posouzení jeho zdravotního stavu, založeného v soudním spisu ve věci řízení o způsobilosti k právním úkonům. Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu dovolání zamítl, neboť právní závěr odvolacího soudu, že nárok na vydání znaleckého posudku, uplatněný stěžovatelem, nemá oporu v platném právu, je správný. Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí rovněž uvedl: "Jestliže soud, u kterého je vedeno řízení o způsobilosti k právním úkonům, vyžádá k důkazu znalecký posudek týkající se zdravotního stavu účastníka, vypracovaný v jiném řízení, a založí jej do spisu, nemá účastník právo na vydání tohoto posudku; může do něj jen nahlížet, případně si pořídit jeho opis ( )". Nejvyšší soud se pak z důvodu procesní ekonomie nezabýval otázkou organizační složky státu, která měla být v žalobě označena, neboť žalobě být vyhověno nemohlo, a to bez ohledu na to, zda směřovala proti subjektu, který by jinak byl oprávněn posudek ze spisu vyjmout a vydat jej stěžovateli.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že všechny ve věci rozhodující soudy jako orgány veřejné moci porušily jeho ústavně zaručená základní práva, zejména právo domáhat se u soudu ochrany proti zvůli státních orgánů. Stěžovatel má za to, že pokud bylo v řízení prokázáno, že Okresní soud v Kolíně si ve věci sp. zn. a sp. zn. vyžádal ze spisu Okresního soudu v Mělníku sp. zn. bez souhlasu stěžovatele znalecký posudek znalce Žukova, který je lékařskou zprávou o jeho zdravotním stavu, bylo povinností Okresního soudu v Kolíně předmětný znalecký posudek stěžovateli na základě požádání vydat.

Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y) a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [ , písm. d) y].

Zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolával, Ústavním soudem shledán nebyl. Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel pouze opakuje námitky vznesené v průběhu řízení před obecnými soudy a polemizuje s právními závěry, ke kterým tyto soudy opakovaně došly. Obecné soudy se celou věcí podrobně zabývaly a v odůvodnění napadených rozhodnutí, která jsou logickým, srozumitelným a přezkoumatelným způsobem odůvodněna, podrobně rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a z jakého důvodu nebylo možno žalobě o vydání věci vyhovět. V interpretaci procesně právních i hmotně právních ustanovení aplikovaných právních předpisů pak neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Ústavní soud konstatuje, že argumentace stěžovatele při polemice s učiněnými právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva. Ústavní soud proto neshledává důvod argumentaci ve věci rozhodujících soudů znovu podrobně opakovat a odkazuje na ni.

Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, které soudy v řízení vyvodily, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných u a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícími soudy jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování ( a y) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 1. srpna 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu